Vlak života
Nedávno mi přišel takový ten řetězový mejl, který si většinou přečtu a vyhodím hned do koše, i když tím riskuju, že když ho nepřepošlu dalším x-lidem, tak budu do konce života nešťastná nebo 10 let bez sexu:-) Ale tenhle mě docela zaujal. Byl o vlaku, kterým každý z nás cestuje…
Možná ho někdo z vás taky dostal. Psalo se v něm, že životem projíždíme ve vlaku, do kterého občas někdo nastoupí, někdo vystoupí, někdo v něm s vámi jede delší čas, nebo dokonce i celý život. A je na tom něco pravdy. Někdo vám do života vstoupí, někdo z něj vystoupí, ale ten vlak jede pořád dál. A já jsem si uvědomila, že do mého vlaku nastoupil jeden zvláštní človíček, kterého si moc vážím a který mě donutil dívat se na svět trochu jinak. Nastoupil, přeházel mi život tak trochu naruby a zase zmizel. Nevím, jestli vystoupil nebo jen přešel do jiného vagónu. Doufám, že je jen někde jinde, protože kdyby vystoupil, tak by mě to moc mrzelo. Uvědomila jsem si, jak si vážím těch, kteří mají tu odvahu cestovat se mnou nejen v jednom vlaku, ale i ve stejném vagónu vedle mě, i když to se mnou není vůbec lehký:-) A taky jsem si uvědomila jednu starou pravdu: člověk si začne něčeho vážit, až když to ztratí. Pohádky mají ale vždycky šťastný konec, i když možná přijde mnohem dýl, než bychom čekali, a možná je ten šťastný konec jiný, než bychom si přáli.
Kluk mezi 24 lety a smrtí. Má rád život, pohodu, motorky, zbraně a občas si myslí, že snědl veškerou moudrost světa. Pokud Vám ani tohle nestačí,