Osobní laserdanceův blog

Po příjezdu na místo jsme byli každý rázem chudší o 250,–, což bylo jakési „vstupné“. Někomu se to může zdát mnoho, ale k dispozici byla obrněná technika, která papá té nafty/benzínu opravdu hodně (průměrně 70 litrů na 100km).


Okamžitě jsme se začali oblékat do malé polní, střepinových vest, neprůstřelných vest a dalších blbinek, které pro airsoft nejsou moc důležité, ale pro „modeling“ (machrování s výstrojí) jsou nezbytné . Adrenalin se mně zmocnil ve chvíli, kdy na scénu přijela dvě obojživelná, obrněná bojová vozidla BRDM, vojenská tatra V3S a několik jeepů, vše samozřejmě v kamufláži nebo olivové barvě. Rychle jsem doplnil zásobníky, zkontroloval zbraň a shlukli jsme se u organizátorů pro čerstvé informace. „Okamžitě nasedejte na transporty, přesuneme se dolů ke kinu, je tam plno čmoudů (somálci) tak jim jdem nakopat prdele!!“ ohlásil jeden z hlavních „šéfů“. S bojovým výkřikem jsme se vrhli na „brdy“ a zvesela vyrazili do tuhých bojů.. Po zhruba kilometrové pohodové jízdě (jak jen může jízda na střeše opancéřovaného bojového vozidla, které jede po polní rozbité cestě být ) jsme padli do léčky a během několika vteřin jsme přišli o polovinu posádky obou vozidel.. Všichni jsme se rozprchli do stran a příkopů a a pokrývali naučenou taktikou všechny strany.

Vozidla se opět rozjela a krokem popojížděla, přičemž jednotky spojených národů UN (za které jsme hráli my) postupovaly za nimi a kryli se. Všude lítaly tuny plastu a bylo vidět, jak si všichni hru užívají.. Do vysílačky přicházely občas pokyny, občas nasrané konstatování:„Dop.dele, dostal jsem to “.







Další program, který se skládal z mnoha scénářů (zachránit piloty helikoptér, z nemocnice dostat zraněné američany, osvobodit dětskou školu apod.) byl opět výtečný.. Atmosféru dokreslovaly zchátralé bytovky, kinosál, školka, policejní stanice a spousta dalších budov, které jsme měli v rozsáhlém Milovickém areálu k dispozici. Chvílemi jsem opravdu nevěděl, zda jsem ve filmu nebo ve skutečnosti => do vysílačky mi zněly pokyny „dobít školku“. S dalšími jednotkami jsme tam vtrhli, na stěnách ještě malby od dětí, jakoby tuto budovu opustily teprve nedávno.. V bytovkách se ještě objevovaly boty v botnících jednotlivých bytů, které jsme jeden po druhém čistili (nutno podotknout že s vysokými ztrátami – nebyly povolené žádné granáty, ani slzné ani sádrové, takže úmrtnost byla hodně nad 50% ).

Celý den jsme završili právě vysvobozením amerických „yankees“ z nemocnice obležené somálskými povstalci. Po 10 hodinách tvrdých a intenzivních bojů (bylo 30 stupňů a my byli v dlouhých kalhotech a blůzách, neprůstřelkách apod..)jsme unaveni přijeli na základnu. Ten den jsem dokázal vypít celkem 4 litry vody. Pitný režim se nesmí podceňovat . Následoval večeřo-oběď se spolubojovníky, nějaký to vínko s colou a většina z nás zalezla do spacáků.. Ovšem našli se i hrdinové, kteří přečkali noc bez spacáků v provizorních podmínkách (opět jen v uniformě) . Ale ne díky tomu, že by byli drsní, ale protože si spacáky zapomněli, žejo Michale, Petře, Martine :D. Druhý den jsme jen završili boje dobitím a následným bráněním letiště a letištní věže. Zde měli největší zásluhu členové jednotky VOSA., se kterými se dobře při dobývání spolupracovalo.




Tohle byla moje první dvoudenní akce, a můj dojem byl ještě umocněný vcelku velkým množstvím bojové techniky, která byla plně k dispozici a opravdu pořád jezdila. Sice nám ji párkrát Somálci ukradli, ale vždy jsme ji tzv. „ruským útokem“ (co nejvíc lidí co nejrychlejc dopředu) dostali zpět . Přijel jsem krásně unavený a odreagovaný z příjemně prožitých dní. Airsoft není opravdu jen o střílení kuliček..

Některé fotografie byly použity z http://sixkiller.webgarden.cz/