Osobní laserdanceův blog

Takže tím bych mohl začít. Věta „Nemáš náhodou fejsbuk?“ mě poslední dobou pronásleduje na každém kroku. Ano, ještě před pár lety jsme si všichni místo telefonních kontaktů začali vyměňovat ICQ čísla a já byl fascinován možnostmi internetu. Dnes už je to jako mor. Kdo nemá facebook, jakoby nežil (nutno podotknout, že zatím asi nežiju ). Ale asi jsme jako národ pěkně out, tuhle jsem jel z Prahy s nějakým klukem z Quebecu z Kanady a mojí chabou, chatrnou angličtinou jsme si nějakou tu hodinku povídali. Když jsme se dostali na maily a komunikační sítě, byl silně pobavený tím, že zde používáme nějaký ICQ – „That's very old protocol! We'd it 15 years ago! Now we using MSN! And facebook!“ začal vykřikovat.. No, tak jsem opět přispěl k rozšíření pomluvy o tom, že jsme opět zaostali za Evropou, potažmo Amerikou

Nevadí. Každopádně facebooku se upřímně bojím, zaprvé z důvodu že už takhle bych byl víc online než jsem teď (a to teď skončím v práci, odpojím ICQ, zapnu QIP na mobilu, jsem online cestou v MHD, ve vlaku, přijdu domů a zapojím notebook a začnu být online opět na noťasu) a to už opravdu nechci. A za druhé, každého si můžete krásně prolustrovat. Najděte si jeho profil, podívejte se na fotky, určitě alespoň někdo z jeho přátel bude mít veřejný profil. Podíváte se na fotky, na kterých ho jiní přátelé označili, sbíráte údaje, a pic! Máte poměrně přehledný a bohatý profil vašeho člověka. Děkuji, nechci, stačí že dávám na net tyto chabé zápisky (vážně se už moc těším až si je budu číst za 10, 20 let ). Takže fejsbuk zatím NE, i když už jej má i kamarádka, kolem níž jde internet úplně bokem. Je to asi jediný člověk produktivního věku v ČR, který nemá ICQ, Jabber, a ani jiný IM, nemá nic, jen mail a fejsbuk! Když mi to hrdě oznámila, byl jsem upřímně v šoku. Neva.

Další věc, se kterou se Vám chci svěřit; máme nový kufry na motorce. Ano, budí to opravdu rozporuplné reakce, ale mě se to líbí. Prostě na enduru, případně cesťáku musí být hliníkové hranaté kufry. Tak jsme to vzali z gruntu a dali jsme je všude, kam se jen dají přidělat . Jeden nahoru a dva na bok. Neuvěřitelně praktická věc; dosud byl pro mně nepřekonatelný problém, kam dát bundu, helmu (případně dvě, když se mnou jede baťůžek) a ostatní motorkářské serepetičky (rukavice, ledvinový pás, GPS, zámek na kotoučovku, peněženku, reflexní vestu, tlumič, sílič a nástavec na sestřelování policejních helikoptér). Nyní, problém byl vyřešen! Mám takového prostoru, že můžu převážet i mrtvolu. Upřímně, akorát si nemůžu zvyknout, že jsem se na motorce všude vešel, a teď mám na šířku dobrý metr třicet, a je to občas trochu nepohodlné; byl jsem zvyklý retardéry na silnici přejíždět v plné rychlosti v 20cm mezeře mezi obrubníkem a koncem retardéru. Vzhledem k tomu, že po Čáslavi jsou u retardéru i sloupy veřejného osvětlení, nedopadlo by to dobře. Jeden boční kufřík bych asi u toho sloupu nechal. Proto musím jezdit přes ty hrboly jako nějaký čtyřkolkový plechovkář! No hrůza..8-O

Další věc když už jsme u těch motorek. Tatínek sehnal na svoji chloubu, K-750 v plné polní tu třešničku na dortu. Ano, věc, pro kterou jsem ho přemlouval asi dva roky, věc, která dělá válečnou motorku válečnou motorkou. Ano, druhoválečný podpůrný lehký kulomet Děktarjev. Nádhernou, asi 11 kilo těžkou kravičku. No ale nyní ta motorka konečně budí respekt, ne? Já za řidítky, REpteil za kulasem na jedné airsoftové akci. Uráá:-).

No a zakončím military tématiku mojí poladěnou kráskou. Opět jsem vynaložil nějaké ty finanční prostředky na vylepšení mojí hračky; takhle nyní vypadá.. Prostě se mi líbí, i když to reálnou předlohu vůbec nemá. Znalci asi omdlí při představě harrisek na karabině G36, a vůbec ostrostřelecké pušky postavené na střelivu 5.56mm NATO. To je asi takový vtip, jako pro chemiky sloučenina H2SO5 . No prostě sranda. Ale což, sranda být někdy musí.. Každopádně posílám foto mého mazlíka .

No, jinak žiju tak nějak konstantně, pohybuju se stále mezi Prahou a Čáslaví, je to poměrně náročný, kór ve zkouškovém období.. Ale našel jsem na tom jedno pozitivum; každý den mám zhruba dvě a půl hodiny na to, abych se podíval do skript; protože ve vlaku se dá leda tak čučet z okna a nudit se (MP3ka mě už omrzela), případně polévat slečny kafem. Ano, tohle faux pass se mi stalo tenhle čtvrtek. Vychutnával jsem si svůj skoro každodenní rituálek (nic nepovzbudí mysl tak jako jeden jablečný koláček a espresso z automatu v půl sedmé ráno), už už si sedám ve vlaku na sedadle, otáčím se, slečna do mě drká a mé kafe se rázem z kelímku přesouvá na její sněhobílé džíny. Hrůza . Musím do pondělí vymyslet nějakou satisfakci, zatím to vypadá na nějakou čokoládu či co..:-?. Něco bych jí měl dát za to že mě nekopla do rozkroku nebo tak.. Nebudu vás už nudit sáhodlouhým vyprávěním, napíšu to do pokračování tohoto článku…