Osobní laserdanceův blog

..prožil v absolutním poklidu, nikam jsem se nehonil, nesháněl jsem dárky. Prostě to bylo opravdu o tom, že jsme se sešli jako rodinka a v rodinném kruhu jsme rozjímali co nám minulý rok přinesl :D. Ne, teď vážně: Jsem sám, kterýmu přijde že ten vánoční stres všichni nějak moc hrotěj? Z rádia jsem každou chvilku slyšel: „Odpočiňte si od horečnatých nákupů, stresů, a honění dárků na poslední chvíli, atd atd atd..“ – ke konci mně s tím už opravdu začínali štvát: Kam se kdo honí sakra? V mým okolí nebyl jediný člověk, který by se hroutil z toho že nic nestíhá! Nejdřív jsem si myslel, že je to tím, že jsem ještě relativně „mladý pívo“ , takže s tím zatím nemám moc zařizování.. Ale proč se v tom případě nehonili a nestresovali ani moji rodičové? Asi je to opravdu v povaze každého z nás; uznávám, že psychicky labilnější jedinci se pod nátlakem dnešní reklamy musí opravdu hroutit. Falešní sobi se na nás hrnou ze všech stran, ze super/hyper/mega/giga marketů se linou vánoční koledy už od začátku školního roku a spousta lidí tomuhle vánočnímu shonu podléhá..
Asi jsem šťastnej kluk, protože takového člověka (naštěstí) neznám. Dárky jsem nakoupil za jeden den, něco přes internet, něco v malejch obchůdcích – co na tom, že jsem zaplatil o něco víc – lepší než se sr*t v přerostlých obchodních centrech, kde se člověk furt ztrácí, a bát se o peněženku a tydlifon. Z Oxfordu konečně přijela my dear sister, všichni jsme se naštěstí sešli živí a zdraví, snědli jsme kapra a řízky a šli porozbalovat dárky k vánočnímu stromku. Potom jsme si opravdu netradičně uvařili čajík Yerba Mathé, zahrál jsem na didgeridoo a v poklidné relaxační náladě jsme šli kolem 11 spát..

Jo, asi jsem opravdu šťastnej

A tady jsou ty slíbený fotky, který jsem blejsknul při „hodobóžový“ procházce s psiskem :