Tak ani chlapa ani psa, budou to rybičky
Nejprve jsem se chtěla omluvit všem chlapům, jejichž mužské ego jsem minulým článkem urazila:-) (speciálně Tomovo). Holt berte to s nadsázkou, život už je takovej a ženský budou brblat pořád. Ale tenhle týden už jsem zavrhla i psa…
Byla jsem totiž u jedné slečny, co jí moc nejde matika, takže se do ní snažím každý týden natlouct, že 1km je 1000m a Pythagorova věta není o tom, že někomu spadlo jablko na hlavu. Tahle slečna má opravdu krásné stěně dobrmana. Jenže je to štěně asi jako tele velký, takže mě hned mezi dveřma radostí povalilo na záda. Jaký byl ale můj úžas po hodině, kdy jsem se do jeho paničky snažila nahustit něco málo z matiky. Nenašla jsem svoje boty. Na tom místě, kde jsem je nachala, zbyla jen tkanička, ze které stékaly sliny. Pejskovi asi moje smradlavé botičky náramně voněly, takže se do nich pustil. Slečna se omluvně uculovala a já dostávala hysterický záchvat smíchu, protože bylo pondělí a já jsem v nich musela chodit do konce týdne. Jiné jsem s sebou samozřejmě neměla. A ten pocit, když musíte přes celou Prahu v rozkousaných, oslintaných, pěkně nasáklých botech snad nemusím ani popisovat. Prostě jsem pěkně čvachtala:-D Takže si pořídím radši rybičky.
Kluk mezi 24 lety a smrtí. Má rád život, pohodu, motorky, zbraně a občas si myslí, že snědl veškerou moudrost světa. Pokud Vám ani tohle nestačí,