Osobní laserdanceův blog

Přirážíme k lodi. Koukám na své spolubojovníky a čekám než technik otevřte nouzový vchod. Poté přichází informace že do lodi se vždy vejdou pouze tři příslušníci Marines.. Vysíláme první tři odvážlivce; v plynových maskách a skafandrech se svítilnami a pistolemi se noří do tmavých chodeb těžební lodi.. Mají kyslík pouze na 4 minuty, čekáme co přinesou za informace.. Po necelých třech minutách slyšíme děsivé zvuky a výkřiky.. Zpět se vrací pouze jeden, který je v šoku a mluví o nějakých formách života, a rozhodně ne přátelských.. Posádka je nejspíš mrtvá, nebudeme se pokoušet nikoho zachránit, bylo by to moc riskantní.. Přichází řada na mě.. Oblékám si plynovou masku, beru do ruky pistoli.. Shazuji taktickou vestu se zásobníky, neprůstřelnou vestu i svoji primární G36ku..Úzkým vchodem bych se v plné výstroji neprotáhnul.. Kontroluji počet nábojů v zásobníku Glocku a dobíjím jej.. Jako první se soukám úzkým vchodem do lodi, v těsném závěsu za mnou další dva spolubojovníci.. Předchozí přeživší mlel něco o zaseknutém řízení strojovny, takže je nutné najít velící můstek a pomocí kódu jej odblokovat.. Ještěže si mlhavě v hlavně vybavuju mapu.. Jdeme pomalu dál, ozývají se jen temné zvuky, bouchání do zdí a divné skřeky.. Semtam se něco pohne, ale než tam stačím namířit zbraní a baterkou zapřenou o zápěstí, tak to zmizí.. V kyslíkové masce slyším jen svůj dech, nemůžu se pohybovat moc prudce protože maska mi nedovolí se příliš nadechnout kyslíku a mohl bych omdlít nebo se do masky pozvracet . Dáváme pozor na díry v zemi, všechno kolem je velmi zdevastované.. Postupujeme dál, prohlížíme všechny místnosti, zvuky se přibližují a začínám cítit divný pocit..Adrenalin se mi vlévá do žil, nevím co přijde za další zatáčkou, jediné co vidím je svit baterky a odlesky své pistole, spolubojovníci jsou těsně za mnou.. Najednou proti nám v chodbě vyrazí cosi zeleného a zatraceně rychlého.. Okamžitě střílíme ze všech hlavní, vystřlílel jsem asi 10 ran, ono se to stáhlo a zmizelo nám to z očí..Začal jsem být paranoidní a postupujeme ve velké křeči.. Organizovaný postup tím že první kryje 12 hodinu, druhý 3tí a třetí 9tou hodinu se stává velmi chaotickým prohlížením místoností a rychlým postupem pořád dál..Dál, co nejrychleji, než nám ty věci vytahají střeva odtamtud, kam patří.. Najednou vidím blikající panel; sláva, to je ono.. Kontroluji kyslík.. Zbývá něco přes minutu, na displeji svítí 6minut do srážky s cizím tělesem.. Přikazuji spolubojovníkům aby kryly oba dva vchody do této místnosti a na blikajícím panelu se snažím nastavit kód který jsem našel opodál.. První je trojka, druhé číslo je 8 nebo 9 a třetí je rozmazané.. Sakra, zkouším všechny kombinace a není čas.. Musíme se vrátit a načerpat kyslík.. Najedou vidím zelenou šmouhu a hrozný řev, dva alieni skočili na oba dva členy marines a odhodili je pryč.. Moc z nich nezbylo.. Panel nechávám panelem, chytám odloženou pistoli a střílím.. Jeden emzák odletěl dva metry zpátky ale druhého nestíhám.. Přes masku vidím zelenou postavu jak na mě skáče a pak tma.

Konec.. Hotovo, jsem mrtvý.. Alieni se stahují zpět do temnoty, já se zvedám a společně ve třech se vracíme na světlo z temných chodeb.. Neuspěšní.. Jsem hrozně zpocený a sotva to pod maskou udýchávám.. Když se vracím na světlo tak se zklamáním oznamuji ostatním marines že kód jsme nerozluštili.. Masky si nasazují další tři „mariňáci“, kontrolují své pistole a munici a soukají se nouzovým vchodem do temnoty ponořené lodi.. Mají nějaké 4 minuty do exploze s cizím tělesem…