Osobní laserdanceův blog

Navštívili jsme několik větších či menších Francouzských a Belgických měst; fotografie katedrály, zákoutí apod. jsou většinou z města Gent, případně Rouen. Vzhledem k tomu že jsme se do Anglie přeplavovali trajektem, industriální fotky jsou z francouzského Dunkerque nebo z anglického Doveru.. Vzhledem k tomu že mně tovární prostředí a těžké stroje ohromně inspirují, tak jsem se tam docela vyřádil . Navštívili jsme hezký zámek „Leeds“ – vidíte na panoramatické fotce. No ale největší počet fotek je z bezkonkurenčně nejlepšího hřebu naší jízdy; cesta po plážích Normandie, po Juno, Gold, Sword, Utah a Omaha. Spousta techniky, spousta nacistických vojenských bunkrů apod.. Navštívili jsme kanadský hřbitov padlých a hlavně americký, který je umístěný nad Omaha beach. Je to jakýmsi zvráceným způsobem krásný a děsivý, když jsem se procházel mezi více jak 9000 kříži padlých amerických vojáků, kteří položili svůj život za boj proti tak zlému nepříteli, jakým nacisté byli. Jako bych ještě dnes slyšel výkřiky a vřavu neuvěřitelně krvavé bitvy, která se tu při vylodění odehrávala.. Všude byly nádherné mramorové pomníky, uctívající veškeré jednotky které se této kampaně účastnily; inženýři, kteří statečně vyhodili do vzduchu dva bunkry včetně 75mm děla, skupinu Velké červené jedničky (Big red one) která se vylodila jako první, pěší pluky, výsadkáří, mariňáci.. Na výsostném území USA, v muzeu věnovaném vylodění, jakýsi ženský hlas čte pořád dokola jména všech padlých vojáků. Aby společnost nikdy nezapomněla. Vážně to na mě nechalo dojem. Neuvěřitelná statečnost spojeneckých vojsk se nakonec vyplatila.. Opodál je i zbytek „Morušového přístavu“; výsledek geniálního myšlení inženýrů, kteří dokázali navrhnout a sestavit provizorní přístav, který se poskládal jako lego (protože u pláže žádný přístav nebyl a musel se postavit umělý – vidíte na fotkách). S úctou jsem z povzdálí sledoval slavností připomínkový obřad veteránů, kteří tam náhodou byli. Mezi vojáky jsem poznal příslušníky Commandos a Green Berets; elitních jednotek které nepříteli způsobily tak velké ztráty, že Hitler vydal příkaz veškeré speciály okamžitě popravovat místo držení ve vězení; důvodem byla přílišná nebezpečnost. V duch jsem přemýšlel, kolik asi takoví dědové, kteří tam tak stáli a vzpomínali na své padlé kamarády, zabili lidí.. Je neskutečně cynické jak moc společnost trestá a odsuzuje vrahy, ale pokud se vyhlásí válečný stav, je vraždění vlastně morálně ospravedlnitelné. Kdo je vrah a hrdina je vlastně hrozně relativní..Při pohledu na střílnu, kterou ostřelovaly 50mm minomety a děla a stejně pancíř vydržel je taky vážně fascinující. Dále je tu panoramatická fotka Omahy a další fotky blízkého města; dnes je to krásné místo na odpočinek a relaxaci, moře šplouchá a rozbíjí se o nádhernou písčitou pláž, všude jsou racci, sem tam mušle.. Prostě idylka . Neodolal jsem a musel jsem se proběhnout několik kilometrů po pláži. Jen já, písek a moře.. Bylo to fakt super.. Takže užívejte fotky, já se jdu trošku prospat abych si trošku srovnal rozhozenou psychiku. Mimochodem, poslední fotku jsem si pracovně pojmenoval „Zmatení“. Napište mi kdyžtak jak na vás působí (jestli vůbec nějak).. Mně přijde zajímavá .