Osobní laserdanceův blog

O čemže mluvím? Jistěže o chvílích, kdy vinu svou vlastní otočíte a shodíte na nás, pány tvorstva! A nejhorší je, že tyhle situace se dějou dnes a denně! Uvádím jeden příklad za všechny:

Slečna v hospodě líčí:

Když jsme ještě nebyli svoji, je to tak 2 roky zpátky, jsme byli na party. Oslava to byla parádní, pilo se, tancovalo se a zábava byla v plném proudu. Potom se i s mým tehdejším budoucím manželem jeho kamarádi rozhodli točit panáky, no a zatáhli nás do toho nakonec všechny. Co vám budu povídat. Byli jsme rádi, že jsme se dopotáceli domů, takhle opilí jsme ani jeden z nás snad nikdy nebyli.

A ráno jsme se probudili ve společném loži a ihned jsem cítila, že něco není v pořádku. Smrad. Poodkryla jsem svoji peřinu a v tu chvíli jsem se mohla hanbou propadnout. Bylo mi fakt hrozně a nevěděla jsem, co mám dělat. Prostě se TO stalo a deka byla posr.ná. Takhle strašný pocit viny jsem nikdy snad neměla. „Co když už mě nebude chtít? Řekne si že jsem hrozný prase a vykašle se na mě, nebo já nevím?“, přemýšlela jsem.

Pak jsem ale začala uvažovat racionálně. Upravila jsem peřinu, došla se osprchovat a opět „zcivilizovat“. Vrátila jsem se zpátky, probudila svého nynějšího manžela, vysvětlila mi situaci a on najednou nevěděl, co říct. Bylo mu skoro až do breku, jak byl chudák vyřízený. Naštěstí jsem mu vysvětlila, že taková věc se může stát každému, a že se na něj vůbec nezlobím. A že ať se dojde vysprchovat, udělala jsem mu mezitím dobrou snídani a já mezitím ten „svinčík“uklidím.

True story .

Neuděláme nic, pánové..