Nemůžu spát.
Nejde to. Snažím se usnout, ale mozek stále pracuje naplno a ne a ne se uklidnit. Beru si aspoň do ruky tablet, abych si napsal pár poznámek na zítra. Co se to sakra děje? Poslední dobou mám problém usnout. Čím to je? Tíží mě nejistota, kterou mám ve svojí hlavě? Mám nějakou blbou náladu.. Jdu dolů z pokoje, nalít si skleničku čistý vody – s úlevou ji piju, pohladila mě jako balzám a krásně zchladila organismus. Protáhnul jsem si šíji ze strany na stranu, opřel se oběma rukama o okno a prohnu se ještě v páteři, abych se uvolnil. Jsem nějakej ztuhlej sakra, bolí mě za krkem jak jsem včera usnul v autě a páteř z dnešního celodenního sezení u počítače. Potichu zakleju.
Koukám z okna ven, kde je krásná, tichá noc. Potichu mrholí a malé vločky se sněhem se snášejí na mokrou a smutnou zahradu. Není to fajn počasí. „Chtělo by to už sníh, aby se ta příroda trošku rozjasnila, všechno bylo veselejší. Tohle je smutný“, pomyslel jsem si. Pomalu jdu zpátky nahoru, přemýšlím co budu dělat. Spát se mi nechce, jsem příliš nabuzený. Poslední dobou to mám takhle často, a bez důvodu.
Prostě se vzbudím, cítím stres, cítím chuť se vybouřit, z nějakého důvodu mám chuť vyběhnout ven a vyřvat to všechno ze sebe. Křičet, rozrazit pěstí překážku, vykřičet do celého světa to „Co se to sakra děje?“. Musím nejspíš ven. Někam do přírody zase. Nebo na akci s klukama. Opět po dlouhé době obléknout maskáče, vzít do rukou pušku, na záda batoh a výstroj, a vyrazit. Kdo nepoznal „loveckou vášeň“, nepochopí.
Nepochopí co je tak úžasného na tom pohybovat se v přírodě, splynout s ní, nenechávat za sebou stopy a v případě konfliktu s cizí skupinou zaútočit a přechytračit ty parchanty. Není to jenom o hraní si na válku. Je to o tom, že proti vám stojí stejně myslící tvor. Když ho dostanete, dokážete si tím, že jste byli lepší. Alespoň pro tenhle okamžik. Příště se může zalesknout slunce vám, oslnit vás, nebo vás může prozradit větev, hýbající se křoví nebo neopatrný pohyb. V tu chvíli jste zase prohráli. Ale proto je to přece hra, ne? Milujeme hry, jsme jak děti.
No nic, zkusím znovu usnout. Snad to už teď půjde.
Kluk mezi 24 lety a smrtí. Má rád život, pohodu, motorky, zbraně a občas si myslí, že snědl veškerou moudrost světa. Pokud Vám ani tohle nestačí,