Osobní laserdanceův blog

Po sedmi minutách jízdy jsme byli na místě. Poprvé jsem šel novým, rekonstruovaným vchodem. Hned po příchodu nás uvítal starý mig 21, vystavený na podstavci a s namalovanými lety 1961–2005, symbolizujícími neuvěřitelně dlouhou službu, kterou tyto letouny sloužily. Po poněkud delší procházce jsme se ocitli na runwayi, kde už byly vystavené nádherné kousky – německý phantom, české a maďarské gripeny, L-159, Suchoj SU-31, moje oblíbené krásky – vrtulníky Mi-17 – ty všechny létaly a jejich piloti ukazovali neuvěřitelné akrobatické kousky a prvky té opravdu nejvyšší pilotáže.

Jakožto laik jsem opravdu zíral. K tomu všemu hrála hudba, která byla prokládaná komentářem pana plukovníka Josefa Hlavy a moderátorky Aleny Zárybnické. Třeba jsem netušil, že stíhačka při letu „hlavou dolů“ dokáže letět jen pár (20–30) vteřin, protože poté jí dojde palivo; pilot má za hlavou pouze dvě dvacetilitrové nádrže, poté se musí opět přetočit do „normální“ pozice aby se palivo opět přečerpalo.. Prostě mazec. No a největší chlouba byl rozhodně druhoválečný hydroplán Catalina PBY-5A (na fotkách ten velký, bílý kolos – hornoplošník se dvěmi vrtulemi ), který přiletěl z Ameriky. Tenhle typ letounu má za sebou zatraceně bohatou historii, tohle byl přesně ten letoun, který se zasloužil v bitvě o Midway v druhé světové válce o objevení nepřátelských japonských lodí. Moc moc hezký.. A kdo si zakoupil sběratelský plakát za stovku (výtěžek šel Městské nemocnici Čáslav), mohl vyhrát let tímto skvělým letadlem! Rozhodně parádní motivace..

Jinak co vám budu povídat; piloti se překonávali, jak ti akrobatičí ve Zlínech a podobných „mrňousech“, tak ti vojenští; konkrétně ukázka našeho Saab Jas 39 Gripen byla skvělá; když prolétával na minimální výšce nad hlavami, ten hluk jste cítili až v žaludku.. Ohromné burácení neuvěřitelné síly turbíny, která jej žene dopředu, byl vskutku impozantní .

Jinak byly k vidění i další statické ukázky techniky, od protiletadlových střel, přes meteorologickou stanici a pojízdný radar, tatrovky, záchranné hasičské vozy až po ukázku střelných zbraní. Už jsem v rukou třímal mnoho ostrých zbraní, od pistolí počínaje po těžké kulomety konče, ale legendární ostřelovačku SVD Dragunov jsem si mohl osahat poprvé . Parádička. Lidí tam bylo neuvěřitelné množství, jak vláčkem, auty, tak i na kolech se stále hrnuly nové davy lidí a (jak vidíte na fotkách) občas opravdu nebylo k hnutí. Fronty na občerstvení byly neuvěřitelné dlouhé, na čínské nudle jsme čekali asi 3/4 hodiny . Ale co člověk neobětuje když ho chytí mlsná .

Prostě celý den se vyvedl, až na to že byla docela zima a já si nevzal mikinu (njn, na letišti fouká, to mi nedošlo), přítelkyně mě poslechla a taky si nic nevzala a tak jsem dostal pár nehezkých jmen (ne, sranda, brala to sportovně )a díky tomu, že jsem měl svoje hustospešlácký armádní military brýle, tak se mi krásně opálily. Takže od soboty chodím s opálenými brýlemi na obličeji . Je to též vidět ve fotogalerce. Prostě hrůza . Ale jinak všechno bylo super, výlet se povedl a i po včerejšku můžu říct: „Jsem hrdý na Armádu České republiky“. I'm supporting our troops.