Osobní laserdanceův blog

Tak takhle to taky může dopadnout, když si tělocvikář potřebuje vyzkoušet padák a rozmotat šňůry Omluvte kvalitu snímku, ale kdo by čekal, že se bude v tělocvičně létat na padáku. A to není zdaleka všechno. Jednou se náš drahý pan profesor rozhodl pro hrátky v bazénu. Už ten název nás nabádal k opatrnosti. Sice se nejednalo o žádný úchylárny, ale i tak to stálo za to. Dotáhl nám totiž do bazénu kajak, že se naučíme eskymáckou otočku. Nejen, že mi dělalo problémy se z vody do toho kajaku vůbec dostat (až napotřetí a za hurónského smíchu všech spolužáků), protože je to dosti vratké plavidlo, ale neutopit ho a neutopit hlavně sebe sama byl vsutku nadlidský výkon. A když už se mi konečně podařilo se prokousat až k jakémusi nácviku eskymáka, tak mi můj velice přející spolužák hupsnul na kajak, že se jako sveze, čímž nás samozřejmě vyklopil a já zůstala tčet hlavou dolů ve vodě a ne a ne se vysoukat nad vodu. Ale nevěřili byste, co je schopen s člověkem udělat pud sebezáchovy. Sice jsem to odnesla pěknou boulí na hlavě a monclem přes celé stehno,ale neutopila jsem se A že nám jde o těláku o život celkem běžně dokazuje i to, že si na nás při plavání instruktorka vymyslela, že nás hodí do vody svázané na nohou a rukách za zády a my se budeme snažit jako „čiperní delfíni“ dostat nad vodu. Lehce se řekne, ale těžko udělá. Kdby se nám to jako náhodou nedařilo, tak nás měl někdo další hlídat a nad vodu nás přinejhorším vytáhnout. Tak mě tam svalili a ač jsem se nažila sebevíc ( kam se na mě delfín hrabe) tak jsem šla spíše ke dnu, než nad vodu. Kámoška, co mě hlídala, z toho měla očividně děsnou srandu a čekala, co se jako bude dít. Až když už jsem začala polykat andělíčky, tak se nademnou milostivě slitovala a se slovy: „cos tam dělala, ty vole, žes nevyplavala“ mě vytáhla nad vodu. Lidičky, nic horšího jsem snad ještě nezažila. Ta dobračka mě totiž uvázala tak pevně, že jsem se nemohla ani hnout a pak se ještě směje, že se topim. No, i takové zážitky se někdy přihodí.