Horolezecká stěna

Tak mám za sebou první týden školy :-? Kdo by nebyl otrávenej, že jo. Jako každý rok jsem se zděsila, co po nás zase budou na konci semestru chtít, ale byla jsem i mile překvapena a to předmětem se zvláštním názvem: Nové formy tělesné výchovy.

Od prvního pohledu nic neříkající název, ale ten druhý už je mnohem zajímavější. Nejen, že se tu neučí žádné nudné sporty jako fotbal (kluci prominou), ale člověk se dostane například k jízdě na jednokolce, lukostřelbě nebo na horostěnu, která byla na programu zrovna tento týden. Fakt jsem byla docela v šoku, když nás zavedli do sklepa, kde je horostěna umístěna. Málem mi vypadly oči z důlků. Samozřejmě jsme nejdřív absolvovali poučení o bezpečnosti a vůbec všechno to, co bychom měli vědět, než nás na ni pustí. Chvíli jsem zápasila se sedákem a karabinou a pak nás ve dvojicích pustili na lana. Jeden lezl a druhý ho dole jistil. Ještě jsem se zapomněla zmínit, že mám občas strach z výšek. Takže jsem se dostala asi do 3/4 stěny a udělala pěknou blbost – podívala jsem se dolů. Nahoru už to nešlo, protože jsem byla pod převisem a pustit jsem se taky bála, že mě tam dole neudrží a já se rozplácnu na podlahu. Nakonec to dopadlo tak, že jsem tam tak chvíli visela, dole mě ujišťovali, že mě rozplácnout nenechají a pak mi stejně došly síly a já se pustila. Se zavřenýma očima jsem čekala, kdy dopadnu a když se nic nedělo a já pomalu klesala k zemi, tak jsem oči otevřela a ejhle. Ono je to docela fajn, jen tak se nechat houpat na laně :-D No a pak jsme se vyměnili a nastala největší komedie toho dne. Já jsem jistila a má spolužačka lezla nahoru. Vylezla asi do 3 metrů, že jí to na zkoušku stačí a ať jí začnu spouštět dolů. Jenže v tomto okamžiku nastal nerovný souboj mých 50 a jejích 80 kilo. Kamarádka se pustila dřív, než jsem stihla zareagovat. Během jedné vteřiny se odehrálo něco neuvěřitelného. Kamarádka začala prudce klesat a já stoupat. Trhlo to se mnou tak rychle, že mě to vymrštilo na stěnu, ale já se statečně držela dál. Kamarádka zůstala viset půl metru nad zemí a řvala: „Nepouštěj mě!“ Já visela asi metr nad zemí a napopak křičela: „Sundejte mě!“ Samozřejmě zbytek skupiny se válel smíchy po zemi a my dvě se bezvládně houpaly na laně a vrážely do sebe. Dopadlo to naštěstí dobře. Já jsem lano povolila, čímž jsem nejprve osvobodila sebe a pak i kamarádku. A pak svěřte se do rukou odborně školených instruktorů :-)

Komentáře

1 | systema | před šesti roky

Tak to je lol :-D

Fajn článek, vcelku jsem se nasmála :)

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.