Do školy

Napsal před pěti roky Meggie

Zase ráno. Jedu přecpaným vlakem do Prahy. Sychravé počasí zalézá pod kůži a já jsem duchem v prosluněné Paříži. Hned na prvním přechodu mě ohodí auto. Dost krutej návrat do reality. V duchu zakleju, že mi bylo líto vyhodit dvacku za tramvaj.

Na Václaváku si prorážím cestu zvědavou skupinkou japonských turistů (co šílej takhle brzo?!). Po dvou měsících si to štráduju zase do šloly. Naštěstí jen na otočku. Už jsem zapomněla, jaký tu panuje šrumec. Jelikož jsem ve škole nechutně brzo (další vlak jel až moc pozdě) a v dohledu nevidím žádnou spolužačku, sednu si s rozečtenou knížkou na chodbu. Smutně konstatuju, že se opět nikdo neodvážil vymalovat ani chodby, na kterých jsou znatelné stopy po vyplavení deštěm. Nedočtu ani stránku a už se ke mně řítí kámoška do bronzova opálená a chrlí zážitky z prázdnin. Další nešťastnice závislá na Českých drahách. Pak vedeme vážnou filozofickou debatu o nové školské reformě. Připravuje se už 7 let ale najednou kolem toho dělaj humbuk. Shodneme se na třech věcech: za A) už to bylo potřeba, za B) dokud budou ve školství učitelky před důchodem neochotné učit jinak, tak tu žádná reforma nikdy nebude a za C) páni na ministerstvu to vzali jaksi za špatný konec, protože takhle budou ze škol vylejzat ti pověstní američtí asertivní blbci. Tak jsem si postěžovala, chytla do indexu další razítko a vyrazila plnit rodinou dané rozkazy, co mám v hlavním městě všechno obstarat a zařídit (ať žije byrokracie). Schvácená jsem odpoledne opět usedla do vlaku směr domov. Než jsme dojeli na Libeň, chrápala jsem jako dřevo.

1 komentář | deník zoufalé Meggie

Komentáře

1 | LaserD@nce[R] | před pěti roky

Hehe, návrat do stověžatý matičky.. Taky vždycky zažívám ty šoky :)

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.