Osobní laserdanceův blog

A tehdy si začal jeden můj kamarád stěžovat, jak je hrozně nefér že holky stále chtějí ve vztahu „bad-boye“ , a že s hodnýma klukama holky stejně vždycky jen „vyjebou“ a chodí se k nim vybrečet a další taková podobná klišé zhrzeného boye, kterého poslala k šípku nějaká slečna a on se s tím snaží srovnat s pomocí alkoholového opojení. Poměrně výrazně jsem s ním nesouhlasil.
Proto jsem nad tím začal trošku víc přemýšlet (i když to někdy dost bolí ) a řekl jsem si, že udělám menší sociologický průzkum.  Jako vzorek mi posloužilo pár mých kamarádek, kterým jsem ve vhodnou chvíli položil vždy stejnou otázku: Co sakra vy ženský myslíte tím, že chcete pořádnýho chlapa? A proč si furt stěžujete, že fakt pořádný chlapi už nejsou“?
Na toto téma mě přiměl i super obrázek, na který jsem narazil na facebooku a který naprosto vyjadřuje ústup maskulinity v posledních letech (jo, říkejte si co chcete, ale dnešní 15ti letý děcka jsou první generace odchovaná ženami):

Každý si nemůže nevšimnout, jak se chlapi začínají přeměňovat v bezpohlavní hermafrodity (nic ve zlém ). Proč to tak je? Je to jednoduché. Jistý dánský psycholog a sociolog Geert Hofstede v roce 1997 vymyslel zvláštní měřítko, kdy studoval genderové rozdíly mezi muži a ženami v rámci národů. Tento „kvantitativní index maskulinity“ objasňoval, které národy mají nastavené predispozice sociálních rolí a u kterých kultur se tyto rozdíly smývají. Světe div se, nejvyšších hodnot maskulinity dosáhlo mj. Japonsko nebo třeba Mexiko.
Není se čemu divit: Mexiko. Opilí mexikánci chlastají tequilu a vyvalujou si pupky na sluníčku, zatímco jejich ženy dřou a živí je. Japonsko, zatvrzele trvající na svých kulturních tradicích, kdy se muži jako elitní válečníci mydlili v nesmyslných šógunských válkách, si byli schopni sekat hlavy kvůli urážce na cti a spáchat harakiri v případě morálního selhání. Na druhé straně Gejši a jejich „manželky“, povětšinou tiché, krásné a jemné společnice. No slyšel někdo někdy o samurajce?
A dnes, více jak 10let poté? Japonsko je ideální příklad (a bohužel tenhle trend přichází i k nám, do západní evropy) opouštění tradiční kultury a modelu rodiny, kde se silnému muži podřizuje žena. Proč? Je to velice prosté. Tento model rodiny se vyformoval za stovky a tisíce let, kdy člověk byl nucen denně bojovat o přežití a své místo na slunci. Denně byli jedinci vystavováni nebezpečí smrti hladem, napadením jinými agresory, atp.
A protože člověk je homo socialis (hergot, ze mě dneska ty termity padají, jsem nějaký moc velký suterén), vytvořil nejmenší a dokonalý ekonomický ekosystém – rodinu. Rodina tady fungovala velice dobře víc jak 2 tisíce let (v některých pokrokových zemích ji dokonce „vytunili“ na mnohoženství ).
A během posledních několika dekád se tento model naprosto devalvoval, a to právě z důvodu absence jakéhokoliv možné agrese. Japonsko nemá armádu. Nepotřebují ji. Vojenskou bezpečnost zajišťují jednotky USA. Pravděpodobnost, že někdo přímo vojensky anektuje Japonsko je extrémně nízká. Díky tomu japonci nepotřebují prototyp onoho fyzicky a emocionálně stabilního muže, který zajístí rodině hmotné statky. Ženy raději dávají přednost vizuálně upravenějším a „přitažlivějším“ (?) mužům, kteří jí sice nezajistí výše uvedené věci, ale spíše budou více chápat a vnímat jejich potřeby.
Vůbec vztah k násilí je v dnešní společnosti dost rozporuplný. Na jednu stranu je měřítko úspěchu v „kultu sociální dominance“, kdy je obdivován jedinec, který „vládne“ jiným jedincům (úspěšný manažer, podnikatel..), na druhou stranu je přísně odsuzovaná brachiální agresivita. Tu zajišťují „žoldáci“ placení z našich daní – policisté, vojáci. Stačí se podívat na jakoukoliv diskuzi na novinkách ohledně policejního zásahu nebo úspěchů našich vojáků. Akorát pozor, ať se při jejich čtení nepozvracíte.
Ale zpět k věci. Právě proto se k maskulinním typům mužů se ženy (vypočítavě) opět vracejí ve chvíli ohrožení.  A vzhledem k tomu, že v západní evropě také žádné nebezpečí nehrozí (pokud pominu nepravděpodobnou možnost latentního teroristického útoku, jehož efekt je stejně lokálně omezený a nikdy neochromí celou společnost nebo Evropu – viz. třeba Breivik), tenhle samý trend je zde vidět. Hošani nosí upnuté džíny, nosí podobnou unisex módu jako holky, delší vlasy. No, toliko jsem se rozkecal ohledně prapříčiny toho všeho (takže ženský nebrečte, samy jste si to zavinily ), že jsem zapomněl přejít k meritu věci.Ale napravíme to snad už ve druhé části, kde se už konečně mrknem na dost zajímavé odpovědi toho „kdo je chlap“ a po čemže vlastně ženský touží.