Bude žít!
Když jsem tuhle větu dneska slyšel, tak jsem se konečně uklidnil.. Konečně jsem ho předal do rukou kvalifikovaného personálu.. Po zběžném prohlédnutí odborníkem mi tohle oznámili. Dostavil se neuvěřitelný pocit úlevy. Zachránil jsem ho. I když to bylo asi jen tak tak.
Ale od začátku: Našel jsem ho před naším domem. Nevím co mu bylo, jen ležel bez hnutí, nejevil skoro známky života. Říkám si, doprdele, tohle není dobrý.. Sebral v sobě zbytek odvahy, šel jsem poskytnout první pomoc a v mobilu hledal telefonní čísla, na kterých bych se mohl dozvědět jak pomoct. Našel jsem, volám a na druhé staně mi to zvedá doktor. Dostávám instrukce „jak na to“, postupuju přesně podle nich..
V telefonu říkají, že si pro něj nemohou dojet už teď, musel bych počkat. Měl jsem obavy že to nedá a nepřežije než by přijela pomoc, naštěstí doma je auto, vyjíždím z garáže, dávám ho do auta a jedu za přítelkou ke škole. Volám, přítule vybíhá ze školy, nasedá do auta a začíná se o něj starat a hlídat ho než ho dovezem ke kvalifikovaný pomoci. Má namále, občas zavírá oči a asi usíná, nevíme jestli z vyčerpání nebo jestli už „končí“. Jedem asi 130km/h přes vesnice, chci to stihnout. Jedem do Boru u Skutče, jen tam prý mohou pomoci, je to nejblíž. Zapínám v autě topení, po telefonu mi doktorka říkala „hlavně jej nenechat prochladnout“. Beru to na vědomí a jedem dál..Celá naše anabáze končí asi za hodinku a půl, zhruba 70km od domova, kdesi za Chrudimí, v místech, na které zapomněl snad i čas. Blahořečím GPSce, která nás dovezla stylem „start-cíl“ naprosto přesně.
Přebírají si ho od nás se slovy „Tak co tu pro nás máte?“ Vysvětluju situaci. Okamžitě jej prohlížejí, doktor po chvíli ohlašuje: „Je to čipera, ten se z toho dostane. Bude žít“. Odjíždím domů s pocitem dobře odvedené práce. Kosáče to přežilo. Bude žít.

Ale že mě to stálo nervy:-).
Kluk mezi 24 lety a smrtí. Má rád život, pohodu, motorky, zbraně a občas si myslí, že snědl veškerou moudrost světa. Pokud Vám ani tohle nestačí,