Osobní laserdanceův blog

Úžasné driftování s motorkou

Sun, 05 Feb 2012 12:04:00 +0100

Narazil jsem na parádní video s driftováním na mašině. V autě to zvládne každý jouda, ale na jednostopý „mrše“?

Moc šikovný borec..

Twitter a Foursquare - let's be social

Sat, 04 Feb 2012 23:10:00 +0100

Tak jsem se rozhodl vyzkoušet i další sociální služby, jako je Twitter a Foursquare. Na Twitteru jsem se zaregistroval už pěkných pár měsíců, ba možná i let zpátky. Nikdy jsem tomu nepřišel na chuť, Twitter mi vždycky přišel strohý a naprosto „user un-friendly“.

Ohledně Foursquare, věděl jsem, že něco takového existuje, ale nepoužíval jsem to – uživatelská základna v Čechách nebyla moc velká a upřímně, nevím proč bych měl někomu sdělovat, kde zrovna sedím v kavárně nebo kde momentálně pracuji.

Jenomže časy se mění a na Foursquare mě upozornila moje sestřička – popisovala, jak je super vědět, kde se momentálně nachází její přátelé, jak je super zjišťovat tipy pro místa v okolí, atp.

Tak jsem neváhal, nelenil, nainstaloval jak Twitter, tak Foursquare a zařídil internet v mobilu, aby to mělo alespoň trochu smysl. A opravdu. Docela jsem tomu přišel na chuť, protože narozdíl od Facebooku, který se v poslední době stal rájem fotek a statusů, které nemají nijak velkou informační hodnotu (neříkám že není fajn mít přehled o svých přátelích, ale všeho moc škodí, že tak Twitter je velice příjemný v tom, že se na Vás vyvalí pouze omezený počet krátkých a výstižných zpráv.

Twitter

Prakticky jsem si vložil do Twitteru sledování Reuters a pár dalších zpravodajských agentur + několik přátel, kolegů a známých (bohužel opravdu mnoho českých uživatelů Twitteru ještě nepřišlo na chuť) a mohu říct, že mám na požádání rychlé a kvalitní informace o dění jak ve světě, tak doma. Není to náhrada RSS čtečky a čtení článků na internetu se to nevyrovná, ale Twitter funguje přesně tak, jak má – rychle a krátce informuje o intelektuálních výplodech mých přátel + generuje krátké a rychlé zpravodajství. Dnes stejně člověk musí informace filtrovat, protože absorbovat takové množství událostí v reálném čase ani snad nejde..

Foursquare

K Fousquaru jsem přistupoval s mnohem větší nedůvěrou. Už jen když jsem pročítal zprávy o tom, jak chce tato služba trasovat veškerý pohyb uživatele bez jeho přičinění, atp.. Prostě jsem měl k této službě odstup. Nicméně mohu říct, že jako pomocník pro výběr dobré restaurace, kavárny nebo kulturního místa k vyžití je to fajn věc. V tomhle třeba Google Places selhaly. Stejně jako vyhledávání „nejbližší kavárny“ dle Googlu přes mobilní telefon – nejbližší kavárnu mi to našlo třeba 10km ode mně .

Díky Foursquare můžete nejen zjistit, kde je oblíbená kavárna těch, kteří Foursquare používají, ale hlavně jsou u tohoto místa připojeny i tipy. To znamená kde je protivný číšník, kde vám místo dobré pizzy naservírují nechutný humus a kde jsou přemrštěné ceny. To je dle mého názoru hlavní síla této služby.

Závěr

Co se mi nelíbí (ale to není vina přímo těchto služeb) je jejich roztříštěnost. Namísto toho, aby se někdo pokusil vyvinout kvalitní aplikaci, která tyto sítě sdruží (= postne Tweet na twitter, automaticky jej nasdílí na Facebook, geolokací určí místo, kde Vás checkne na Foursquare a doporučí přátele, kteří se vyskytují blízko), snaží se tyto služby si navzájem konkurovat (Facebook a jeho „kruhy přátel“ vs. Google +1, Foursquare vs. Google Places, atp..) Tak mě tak napadá, že to je další nápad na rozjetí zajímavého bussinessu .

Roční zkušenosti s používáním Ka-Bar TDI Law Enforcement

Sun, 22 Jan 2012 11:44:00 +0100

Tak jsem se rozhodl po ročním používání zhodnotit zkušenosti s každodenním nošením tohoto úžasného nože. Firma Ka-Bar je tradiční americká firma založená již na počátku 19. století a je význačná právě tvorbou kvalitních nožů pro všechny situace – jak pro outdoor, tak pro vojenské nebo lovecké použití. Do historie se zapsala zlatým písmem právě tehdy, když ke konci druhé světové války pro potřeby amerických USMC (Marine Corps) byl vyvinutý nádherný nůž 1219C2 Combat Knife, který vidíte na obrázku.

Pro potvrzení jeho kvality je nutné podotknout, že se v nezměněném tvaru a materiálech vyrábí dodnes! Nicméně dnes bych se chtěl zabývat jiným nožem, neméně kvalitním, a to Ka-Barem Law Enforcement TDI, což je malý nůž určený pro obranu a (zpravidla) nesmrtící použití. Troufnu si říct, že s tímto nožem se dá vysekat i z pekla.

Úvod a představení Ka-Baru

Více než před rokem jsem si udělal tu radost, a zakoupil tento nůž za velice příjemnou cenu cca 1100kč. Nůž se velice ergonomicky drží a při nošení nepřekáží. Jeho čepel je tvořena nožířskou ocelí AUS-8A, její délka je 7cm (délka celého nože je pouhých 14cm!) a tudíž tento nůž je předurčen ke skrytému nošení. Důkazem toho, že je opravdu velmi těžce objevitelný je i historka, kdy jsem byl prohledáván ochrankou před vstupem do klubu a já sklerotik jsem zapomněl nůž odepnout a nechat doma; nicméně nůž nebyl objeven. Díky pevnému klipu na opasek kopíruje tělo a nikde netvoří boule.

Ocel, ze které je nůž vyrobený, svou tvrdostí (HRC: 57–59 )naprosto postačuje. Díky svému malému a ergonomickému tvaru je předurčen pro extrémně blízké souboje. S oblibou je používají policisté a bezpečnostní sbory po celém světě ve stísněných prostorách ve chvíli, kdy střelná zbraň je neúčinná nebo je rizikové ji použít (zpravidla vzdálenost 2 metrů a méně). Například v situaci, kdy se Vám pachatel snaží vytrhnout zbraň, je možné zastavit útočníka právě „seknutím“ této zbraně a tím ho velice účinně zastavit.

Díky zahnuté rukojeti se tato zbraň drží velice podobně jako pistole, proto ti, kteří jsou zvyklí nějakou střelnou zbraň držet, nebudou mít s jejím uchopením problémy. Úchop je jistý, Ka-Bar vám z ruky opravdu nevyklouzne nebo vám ji jen tak někdo nevyrazí. Díky tomu, že polovinu nože držíte v rukou a čepel je krátká, bodnutí nebo seknutí nožem je jisté a přirozené.

Na další fotce je krásně vidět, jak je nůž důmyslně ukrytý na opasku, přičemž případný útočník vůbec netuší, že jste ozbrojený. Přirozeným pohybem je možné nůž okamžitě tasit a připravit k použití. Do poslední chvíle není vidět.

Denní nošení a opotřebování

Ka-Bar jsem nosil prakticky nepřetržitě celý rok. Díky bohu jsem ho nemusel nikdy použít „naostro“ k sebeobraně, nicméně posloužil mi jako neuvěřitelně výborný pomocník kdykoliv bylo potřeba. Vzhledem k tomu, že v mém eshopu často balím/otevírám zásilky, hodil se mi vždy, když jsem potřeboval rozřezat prakticky jakýkoliv materiál. Řezal jsem i tenké dráty, otevíral s ním zavřené konzervy a opravdu jsem ho nešetřil. O čepel jsem se staral v rámci standardní údržby nože, tzn. nenechával jsem ji ve vlhku a po použití jsem ji vždy otřel do sucha. Nůž jsem brousil cca 1× za 3 měsíce jemnou ocílkou. Ostrost je vynikající, ani po otevírání plechovek se nůž nijak extrémně neztupil.

Níže vidíte detailní fotky čepele po více jak ročním používání. Zřetelné jsou rýhy, kde je strhnuté černění právě díky nešetrnému řezání plechu (konzerv).

Problém s pouzdrem

Co mi ovšem od počátku nošení dělalo problémy, tak to bylo právě opaskové pouzdro. Výhoda tohoto pouzdra je, že díky pěti malým imbusům a hvězdicovým šroubkům (klíče na obojí jsou součástí balení) je možné přehodit si pouzdro jak na levou, tak na pravou stranu těla. Takže například pokud máte na opasku u pravé ruky střelnou zbraň, je nutné si nůž připevnit nalevo. Já střelnou zbraň na obranu momentálně nenosím, proto mi více vyhovuje „tasení“ právě střílející rukou, tzn. pravačkou, pro jistý úchop.

Nicméně toto pouzdro je řešeno jako klasický „klip“ na opasek s pojistkou, aby nůž jen tak nevypadl. Několikrát se mi stalo, že jsem při nasedání do vozu zavadil klipem o sedačku auta a klip jsem ohnul do tvaru obráceného V, takže nůž vypadl. Po asi 3 takovém ohnutí se mi materiál toho klipu (poměrně houževnatě vypadající plech) ulomil.

Nechtěl jsem objednávat nový klip právě z důvodu, že by se historie po několika měsích opakovala. Proto jsem si opaskové pouzdro upravil tak, aby nebylo možné nůž ztratit. Vyrobil jsem si klip, který se na opasek navléká, ze starého tříbodového popruhu na pušku. Prošil jsem ho šídlem a zafixoval tak, že nyní jej z opasku není možné sundat žádným jiným způsobem, než vyvléknutím. Klip je zafixovaný klasickým očkem + jsem ho prošil šídlem, takže utažení je jištěné dvojnásobně. V horním levém rohu, tak jak vidíte tuto fotografii, je vidět i část plechu, kde spoj praskl únavou materiálu v ohybu.

Závěr

Tento nůž je opravdu výborným každodenním pomocníkem při jakékoliv činnosti. Až na malé problémy s pouzdrem, které jsem vyřešil individuální úpravou, jsem spokojený. Čepel se neláme, je stále dost ostrá, bez problémů přesekne 2cm silnou kost v průměru (otestováno na kusu hovězího . Takže ať se jedná o rozřezávání obalu PET lahví v supermarketu či o situaci kdy se bráníte napadení, tento nůž je kvalitní kus výrobku, se kterým se nikdy neztratíte a za ty peníze vám odvede mnoho služby. Doporučuji!

Tento nůž můžete koupit ve všech kvalitních armyshopech nebo nožířstvích . A jako perličku na konec, přidávám video Johna Bennena, ředitele Tactical Defense Institut, je to pán, který se na designu a vývoji nože osobně podílel. Video si pusťte od 5:50, kde je krásně vidět srovnání tasení a bodnutí do útočníka s normálním nožem a s nožem Ka-Bar:

Nemůžu spát.

Fri, 30 Dec 2011 01:02:00 +0100

Nejde to. Snažím se usnout, ale mozek stále pracuje naplno a ne a ne se uklidnit. Beru si aspoň do ruky tablet, abych si napsal pár poznámek na zítra. Co se to sakra děje? Poslední dobou mám problém usnout. Čím to je? Tíží mě nejistota, kterou mám ve svojí hlavě? Mám nějakou blbou náladu.. Jdu dolů z pokoje, nalít si skleničku čistý vody – s úlevou ji piju, pohladila mě jako balzám a krásně zchladila organismus. Protáhnul jsem si šíji ze strany na stranu, opřel se oběma rukama o okno a prohnu se ještě v páteři, abych se uvolnil. Jsem nějakej ztuhlej sakra, bolí mě za krkem jak jsem včera usnul v autě a páteř z dnešního celodenního sezení u počítače. Potichu zakleju.

Koukám z okna ven, kde je krásná, tichá noc. Potichu mrholí a malé vločky se sněhem se snášejí na mokrou a smutnou zahradu. Není to fajn počasí. „Chtělo by to už sníh, aby se ta příroda trošku rozjasnila, všechno bylo veselejší. Tohle je smutný“, pomyslel jsem si. Pomalu jdu zpátky nahoru, přemýšlím co budu dělat. Spát se mi nechce, jsem příliš nabuzený. Poslední dobou to mám takhle často, a bez důvodu.

Prostě se vzbudím, cítím stres, cítím chuť se vybouřit, z nějakého důvodu mám chuť vyběhnout ven a vyřvat to všechno ze sebe. Křičet, rozrazit pěstí překážku, vykřičet do celého světa to „Co se to sakra děje?“. Musím nejspíš ven. Někam do přírody zase. Nebo na akci s klukama. Opět po dlouhé době obléknout maskáče, vzít do rukou pušku, na záda batoh a výstroj, a vyrazit. Kdo nepoznal „loveckou vášeň“, nepochopí.

Nepochopí co je tak úžasného na tom pohybovat se v přírodě, splynout s ní, nenechávat za sebou stopy a v případě konfliktu s cizí skupinou zaútočit a přechytračit ty parchanty. Není to jenom o hraní si na válku. Je to o tom, že proti vám stojí stejně myslící tvor. Když ho dostanete, dokážete si tím, že jste byli lepší. Alespoň pro tenhle okamžik. Příště se může zalesknout slunce vám, oslnit vás, nebo vás může prozradit větev, hýbající se křoví nebo neopatrný pohyb. V tu chvíli jste zase prohráli. Ale proto je to přece hra, ne? Milujeme hry, jsme jak děti.

No nic, zkusím znovu usnout. Snad to už teď půjde.

A je po Vánocích

Thu, 29 Dec 2011 15:43:00 +0100

Tak nám skončily Vánoce. Díky tomu, že mám volno až do Nového roka, ještě krásně relaxuju. Musím říct, že jsem si svátky zatraceně dobře užil. Totálně jsem vypnul, odříznul práci a všechno kolem a věnoval se opravdu jen sobě. Napustil jsem si vanu s pěnou, položil se do ní, k tomu pořádnou knížku a dobrý kafčo. Co víc si přát? Škoda že je už „po“, snažím se už zase zapojit, na eshopu už opět padla další objednávka, ještě navíc chci udělat novoroční výprodej na skladové zboží..

Mimochodem, víte co? Pokud si u mně teď objednáte a u dokončení objednávky zadáte slevový kód „blog“, dostanete slevu –10% na kompletní sortiment . A že jsem tak hodnej, nabídka bude platit do konce ledna.

No ale zpátky k věci. Pevně věřím, že jste si všichni užili Vánoce stejně jako já. Totálním obžerstvím, relaxací a několika prima dárky od lidí, které máte rádi. Snad bude příští rok ještě lepší, než tenhle současný. Předpověděl mi to tarot i čínské věštecké tyčinky. Tak snad se dá „vyššímu principu“ věřit . Dokonce jsme i lyžovačku stihli – tam, kde jsem byl minulý rok s mojí bandou na pánské jízdě (sjíždět na biku Černou horu), tam jsem včera dračil na svahu na carvingách. Sníh byl sice trošku těžší, ale docela se to dalo. Raději jsem měl na hlavě už i helmu vzhledem k počtu pádů a nehod, co jsem viděl. I já se několikrát pěkně vymáznul, sice vím jaké dělám při lyžování chyby, ale nemůžu je jich zbavit :(. Stále přesouvám těžiště instinktivně dozadu, namísto toho, abych to do svahu pustil. Když dělám klasické obloučky, tak mi to nevadí, ale jakmile zkusím fakt krátký carvingový oblouk, tak se mi to kurevsky rychle rozjede a po několika desítkách metrů už jedu tak rychle, že po sebemenším zaváhání přeletím bouli, náraz neabsorbuju kolenama (díky blbýmu náklonu dozadu), tím pádem ztratím kontakt se sjezdovkou a všechno končí tím, že se v lepším případě zastavím, v horším případě po několika kotrmelcích oklepu někde v závěji .

Je to peklo to lyžování, kór když člověk blbne na černé sjezdovce protože červené byly přecpané. Asi příští rok zkusím zase po dlouhé době snowboard. Vyjedu někam do Alp, kde si budu moct pěkně v klidu na modré sjezdovce zase zkusit, cože to vlastně všichni na tom jednom velkým prkýnku mají .

A ohledně pracovních věcí? Tam to tak pozitivní v současný chvíli není, nicméně.. Co není, může být. Takže adios, snad se k blogu dostanu ještě před začátkem nového roku .

LaserDanceovo Vánoční PF 2012 video :)

Wed, 21 Dec 2011 22:11:00 +0100

Takže jsem se rozhodl natočit pár minut mých keců a popřát vám všem všechno nejlepší trošku osobněji, než jenom PFkem v mailu. Natočeno na super tablet Samsung Galaxy Tab 10.1 .

Proč miluju noční Prahu

Sun, 18 Dec 2011 22:34:00 +0100

Přijel jsem po parádním víkendu zpátky do Prahy a pražský genius loci mě opět pohltil. Kráčím Prahou, se sportovní taškou v ruce. Dav lidí mě pomalu vyplivnul do nočních ulic. Lidské postavy se pomalu vytrácí do tmy, jen občas osvětlené chabě svítícími lampami.

Zapnul jsem si bundu více ke krku a schoulil se sám do sebe. Prosincové počasí sice není ještě úplně zimní, ale teplo opravdu není. Vítr honí igelitovou tašku po ulici, nějaký houmlesák loudí od kolemjdoucích dvacku na krabicák. Na zdech registruju neuměle nakreslené grafitti a v podchodu smrdí chcanky. Nadechnu se a jednu ruku mám stále připravenou na zbrani, pokud by snad někdo měl nějaké hloupé nápady nebo mě chtěl připravit o pracně vydělanou hotovost. Podezřelých individuí je tu víc jak dost. Nicméně podchodem procházím bez jakýchkoliv problémů, všichni si hledí sami sebe, jak támhleten třicetiletý kravaťák, tak dáma v letech. Lidi se choulí do zimních kabátů a fungují jako malé krvinky v metabolismu velkého tvora jménem velkoměsto.

Miluju tu atmosféru. Vycházím zpátky „na povrch“ tohoto velkého a živého organismu a vnímám jeho život. Zítra bude opět mít o pár jizev víc, bude opět těžší o pár životních osudů a rozmlácených zastávek . Nořím se také do tmy, dýchám čerstvý vzduch, který se občas smísí s pachem nějakého obchodu nebo fastfoodu. Vánek mě hladí po obou tvářích, jdu dál špinavou ulicí, která i přes svůj nechutný vzhled něčím láká. Je to tím urbanistickým vzhledem? Post-komunistickou architekturou, která je Jižňáku tak blízká? Asi. Na Hájích na mě ještě ze zdi koukají ruský kosmonauti, pozůstatek nadšené budovatelské éry, kterou si dneska nikdo z mých vrstevníků nepamatuje.

Je to krásný. Člověk se musí denně do té smogové džungle nořit a bojovat, aby získal hmotný statky, respekt, sílu – prostě to, co každý hledá. A pak si ani neuvědomí, že Praha má svůj život.

Proč mám rád Daniela Landu, ačkoliv nejsem nácek

Sun, 11 Dec 2011 09:21:00 +0100

Už je to trochu delší dobu, co část veřejnosti popudila opět kontroverzí postava českého (ani se mi ti snad to slovo nechce říct) showbussinessu. Daniel Landa uspořádal šňůru koncertů s názvem Vozová hradba. A to byla opět voda na mlýn různým multikulturním anarchistickým skupinkám, které začaly dštít oheň a síru s argumenty, že tyto koncerty jsou veřejná podpora antisemitismu, anticikanismu a xenofobie obecně. Ba dokonce byla hlášena na jeho koncertech i bomba, nicméně policie ani koncertní halu nevyklidila kvůli oprávněné domněnce, že se jedná pouze o provokaci. Proč je Daniel Landa tak kontroverzní a dost nenáviděný i přes negativně naladěnou společnost vůči cizím kulturám?

Předně bych chtěl říct, že se nepočítám k žádné extremistické skupině. Snažím se být objektivní a ať už u policie, nebo na vysoké škole, kde jsem studoval naprosto humanitní obor se zaměřením na sociální prevenci a sanaci patogenních rodin. Převedeno do lidské řeci, zajímá mě všechno od neziskovek, přes sociální pracovníky a problémové rodiny, až po pracovní právo obecně. Pozorně jsem sledoval počínání Kumara Vischwanathana ve Šluknově i na Ostravsku. Myslím, že bych mohl být ideální prototyp dredatého pacifisty.

Proč ale takový nejsem? Proč uznávám Daniela Landu jakožto jednoho z mála lidí, kteří sice dělali chyby v mládí (ano, mluvím o Orlíku), ale nakonec se vyformovali relativně správným směrem? Asi proto, že na české scéně není moc lidí, kteří se snaží jít proti proudu a typickému zaprděnému „čecháčkovství“. Každý, kdo zde promluví o tvrdší regulaci přistěhovalectví, je automaticky označený jako xenofob.

Není tomu tak lidi. Dan Landa se občas se svými argumenty nemaže, a ano, občas schovává své myšlenky za levnější fráze – viz. jeho proslov na koncertu:

Nicméně, i přes trošku levnější rétoriku, které se bohužel někdy chytají i vylepaní dementíci s bomberem a těžkými kanadami, je jeho poselství jasné. Udržet stát konzistentní. Je to prosba národu zachovat si národní hrdost a vlastenectví v dnešní „eurounifikované“ době. To je další problém – dneska je slovo „vlastenectví“ skoro sprosté slovo. Každého, kdo je vlastenec, si PČ (Průměrný Čech) okamžitě zaškatulkuje do skupiny „rasisti“.

Proč je tu tak málo lidí, kteří to mají v hlavě srovnané? Nebo máte jiný názor?

Už se musím jenom smát

Fri, 09 Dec 2011 14:21:00 +0100

Tenhle půlrok se nestačím divit, co mi život všechno hustě drolí. Ale na druhou stranu je celkem fajn vnímat to objektivně, nebo se o to alespoň pokusit. Já nikdy nebyl na ty horoskopy a podobné věci, ale poslední dobou se mi všechno z Keltského horoskopu plní, takže proč si nepřiznat, že na něj pořád koukám?:)

Lidé se tím dost často nechávají ovlivnit, ale co když jsme to my, kdo měníme realitu a díky horoskopům máme skryté nutkání dělat věcí právě podle toho, co nám kdo řekne? Jestli jo, tak jsme dost pěkné ovce . No ale zpátky k mému vylití srdce, ještě stále to nebude optimistický článek, ale bude to už mnohem lepší, než srdceryvné vylévání pár týdnů zpátky..

Dneska vyjedu asi trošku zbourat po rekonstrukci nově otevřený klub v Petrovicích – někdy si říkám, jestli už na to nejsem trošku starej . Bohužel nakonec dost lidí z mojí bandy nejede, ale to nevadí – pár kamarádů tam snad bude.. Díky bohu, že už cítím v plicích nový vzduch, příjemná síla se mi opět vlévá do žil, tělo sílí, ze zkroucené a zničené postavy se opět rýsuje paladin, který dřímal kdesi v temnu. Jdu pozvednout meč a štít, jdu se opět prát se životem a přijímat jeho výzvy tak, jak jsem je přijímal dosud: „S pokorou k věcem, které změnit nemůžu, a s vůlí k věcem, které změnit jdou“.

Minulost nezměním. Budoucnost je jenom má.

Ženy jsou lepší než muži

Fri, 18 Nov 2011 20:15:00 +0100

Dovolil jsem si použít tohoto šokujícího nadpisu, i když to samozřejmě není tak černobílé. Rozvedu svoje myšlenky dále .

Kdysi, ještě v pubertálním a předpubertálním věku, jsem si samozřejmě myslel že holky jsou „fuj“, ono vůbec s nima nebyla taková legrace, vypadaly podobně jako my, jen si hrály s divnými panenkami, nezajímaly je auta, nestavěly si bunkry, ani se nebrodily v potoce celé od bahna, jen aby vylovili nějakou lesklou cetku. Stejně jako v jejich fantaziích nebyly ohromní roboti, tajné vojenské základny a touha po dobrodružství. Nicméně jak člověk rostl a dospíval, začínal měnit názor.

Dívky najedou začaly být docela fajn, hezky voněly, začaly mít na svém těle věci, které nám chyběly a my jsme si s nimi chtěli také začít hrát. Nezbývalo tedy nic jinýho, než se začít slečnám dvořit a zažívat první lásky a zklamání.

Díky bohu od té doby jsem v názorech na slečny, dívky a ženy trošku vyspěl a pochopil jsem, že bez nich by byl život naprosto prázdný a nudný. Dlouho jsem zastával názor, že ženy i muži jsou rovnoprávné stvoření, každé fyziologicky jinak uzpůsobené k předurčeným činnostem.

Ženy, sběračky plodů, muži lovci. Obou je potřeba a v důsledku do sebe pasují jako Jing a jang. Nicméně v poslední době začínám zjišťovat, že tomu zcela tak není. Připouštím si myšlenkou, kterou jen tak nějaký muž neustojí. A to že ženy jsou v mnoha ohledech lepší jak muži. Několikrát jsem si snažil promítnout si představu čistě maskulinního světa. Nebylo to fajn. Extrémní soutěživost, frustrace, zloba, pocit vítězství a prohry, měření sil, to všechno jsou vlastnosti typické pro nás, kluky.

Narozdíl od čistě feminního světa, který samozřejmě není bez chyb, ale je ve své potencionální existenci „jednodušší a čistší“. I přes ženské neduhy, jako je občasná nelogičnost rozhodnutí, přílišná fixace na vizuální stránku věci namísto funkčnosti, a posun od racionality k abstraktnímu myšlení a melancholii, po tom všem zde zůstává mnohem větší pocit sounáležitosti, dohody a souznění. Prostě čistě ženský svět by byl schopen přežít mnohem delší dobu, než svět vyloženě mužský.

Díky bohu za dualitu, díky bohu za uvědomění si sama sebe – neberte na sebe role druhého pohlaví, respektujme se. Vy holky, nedokazujte nám, že můžete být lepší než váš partner. Naopak, podřiďte se mu, ukažte mu že on je pánem ve vztahu, a dál si tahejte za nitky jako šedá eminence a „řiďte nás“ zpoza krytu. Všichni budeme spokojení. Protože není nic jednoduššího, než recept na spokojený vztah: Chlapi, dejte ženám pocit, že jsou milované. Holky, dejte chlapům pocit, že ve vás mají oporu a že se s nimi cítíte bezpečně. To stačí. Věřte mi. Pak budete navždycky šťastní.

Slovy klasika:

Il y a une femme dans toute les affaires; aussitôt qu'on me fait un rapport, je dis: ‚Cherchez la femme‘.

PS: Jo a taky děkuju bohu za to, že jsem poznal Ji. Tu, která mi svůj svět odhalila, kterou jsem našel a pak zase ztratil. Bylo to úžasné .

Divná doba

Fri, 18 Nov 2011 19:51:00 +0100

Je zajímavé, kolik lidí kolem mně poslední dobou zažívá stejné pocity jako já. Mají málo času, případně opravdu fungují stylem práce(škola) x večeře x spánek, a takhle stále dokola. Opravdu zjišťuji, že to není jen tím, že „stárnu“ a čas kolem mě se zrychluje subjektivně. Naopak. Když vidím, kolik mých přátel má s dnešní dobou stejný problém jako já (nestíhání čehokoliv, stres, atp.), docela mě to znepokojuje. Už v 20, 25 letech jsou lidé pod těžkým a permanentním tlakem dnešní doby.

Teď budu trošku pesimistický, ale bohužel je to pravda: bude hůř, přátelé . Tahle doba je čím dál rychlejší, do konce roku to bude čím dál větší hardcore. Vztahy kolem mě se tříbí, zůstávají fakt jenom ty nejpevnější svazky, ostatní končí.

Věk Vodnáře se blíží, co naplat . Ať už je pravda o konci světa kdekoliv, rozhodně lidem v současné době jebe mnohem víc než kdy jindy. Tohle nemůže jít do nekonečna, pokud nenastane v následujících letech větší posun k duchovním hodnotám, není možný vývoj naší společnosti udržet současným směrem.

Snažím se hodně v mém životě změnit, dělat už všechno správně dle mého nejlepšího vědomí a svědomí, ale mám pocit, že je vše jen a jen horší. Nevědomky ubližuju lidem kolem sebe, ačkoliv se snažím chovat se podle svého morálního kodexu a jednat s každým upřímně a narovinu. Bohužel i přesto jsem opět v nedávné době ublížil jiným. Dokázal jsem vrazit střep do srdce lidí, kteří mě měli rádi a víc než jen to. Unavuje mě to a vnitřně mě to trošku ničí; při smyslech mě drží jen vědomí, že může být zase líp, jako ostatně vždycky .

Přes všechno, co člověk prožívá, se vždy dřív nebo později přenese a je silnější než dřív. Stejně tak i já budu silnější, ať už věci dopadnou jakkoliv. Ale i přes můj zarputilý optimismus se někdy vkrade do duše stín pochybností o tom, jestli ten cíl, tam kam v životě směřuju, je správný. Mám někdy sto chutí složit zbraně a vypadnout odsud, vystřelit se gumou od trenýrek na měsíc a odpoutat se tady od přízemních hodnot a materialismu naší společnosti a jít někam pást ovce nebo lovit ryby někam do Pacifiku.

Jasně, tyhle stavy má občas každý, proto je potřeba se z toho někdy vypsat . Až tohle dopíšu, opět vezmu svůj luk, šípy, namířím na vysoké cíle a budu se je opět pokusit sestřelit. I přes pocity pochybností..

Jo a taky zajdu na pivko s nejlepším kamarádem. Skoro 20 let se známe, to je víc než nějakej drobák.

Skvělá hra pro Samsung Galaxy Tab - 9mm od Gameloftu

Mon, 31 Oct 2011 22:11:00 +0100

Už nějaký ten pátek vlastním úžasný Samsung Galaxy Tab 10.1 – a nedávno jsem si koupil tuto výbornou hru od Gameloftu – 9mm. Měli akci, takže mě stála jen 25,–kč. No není to úžasný, hrát něco jako GTA třeba na hajzlíku nebo v metru? Grafika – úžasná. Plynulost – úžasná. Bullet time jako v Matrixu – úžasný.

Tahle hra si zaslouží opravdu hodnocení 9/10. Tohle jsem před deseti lety nerozběhal ani na počítači.. Neuvěřitelné, kam ta technologie spěje..

Příjemně prožitý víkend

Mon, 31 Oct 2011 22:01:00 +0100

Tak jsem si po několika dost nepříjemných týdnech/měsících konečně prožil parádní víkend; suprové počasí, poslední trip na mašině pro tento rok (už je fakt kosa, nechápu Rusáky, kteří na Sibiři jezdí celoročně . Všechno je třeba zazimovat, uklidit, přezout auto..

A už se zase začne do lidí vkrádat podzimní skepse. Ještě umocněná posunem času, kdy jde člověk ráno do práce potmě, maká a jde domů opět potmě. Sychravo, mlží, v MHD je vlhko a lidi začnou smrdět jako zmoklí psi. Brekeke. Snad ještě začnu být zhýčkaný a budu jezdit do práce autem, jako správnej pražák .

Nějak zjišťuju, že potřebuju definovat nové cíle v životě. Udělat kompletní restart. Vše začít od začátku. Pracuju na tom již od konce minulého týdne – jde to docela těžko, ale je to třeba. Kdo to támhle stojí? To je archanděl Gabriel – to jsem teď já, aleluja, je ze mně nový člověk! .

Nee, kecám, takhle rychle to nefunguje. Ale mám ještě 2 měsíce na definování nových cílů v životě a na změně priorit, takže ještě můžu nad vším hoodně přemýšlet. Do příštího roku to chce mít kompletně jasno a najet na (staro)novou kolej. Uvidíme, jak to půjde.

Drž mi palce, milý deníčku .

S lítostí Vám oznamujeme, že po dlouhé nemoci nás opustila láska.

Tue, 25 Oct 2011 20:51:00 +0200

Pohřeb jde na státní útraty, rodinná příslušnost nebyla známa.

Prázdno. Nic než prázdno. Ten pocit, když člověk neuspěje. Ten je fakt dost nahovno. Nesnáším prohry a právě jsem jednu prožil. Po krásných skoro 4 letech se zavírá krám, selhal jsem a Vesmír mi to všechno 3× vrátil. Nejhorší na dlouhodobých rozchodech je právě ta prázdnota, ta šílená tíha kdy zjistíte, že jste na všechno najednou už sami, se vším se musíte prát jako jednočlenná armáda. Už se nedají problémy dělit, už vám najednou není o 50% líp, když se svěříte tomu druhýmu.

Najednou jste na všechno sami a nevíte co dělat. Tenhle průšvih je u mně navíc umocněný tím, že tu byla možnost všechno vrátit do normálních kolejí. Ano, byla tu šance dát dvě bytosti, které se vroucně milovaly fakt hodně a fakt dlouho, opět dohromady, byly k tomu ty nejlepší předpoklady, ale pak to selhalo.

A je to o to horší, že to selhalo na mě, 3× hůř se mi vrátilo to, co jsem způsobil. Holt zákonitosti fungují, nečiň jiným to, co nechceš, aby bylo činěno tobě. Už jsem poučený, tak hrozně moc jsem dostal na prdel, že jsem si to zapsal za uši až do konce života. Škoda, že se kvůli tomu musel padnout tak harmonický a vyrovnaný vztah..

Nic jiného nebude takhle stejné, intenzivní a krásné. Asi jsem si to musel prožít. Spadnout z růžového obláčku zpátky na zem, dostat ránu jako od mamuta, abych se opět posunul dál a byl vyrovnanější a poučenější osobností. Ta slečna mi tohle nikdy neodpustí a je to dobře. Tohle bylo moje extrémní selhání. Pouze moje a to se neodpouští.

Po dvou letech se vracím zpět na scénu

Fri, 14 Oct 2011 11:29:00 +0200

Je to úžasné. Včera jsem našel 2 roky starou zálohu mého webu na jednom freehostingu, který měl být již dávno smazaný. Myslel jsem, že jsem o ty data už kompletně přišel – web existoval dlouhých 6 let, vypracoval jsem si i poměrně slušnou návštěvnost a dost milých čtenářů – děkuji!

Nicméně, jak to tak bývá, časem se moje múza uložila k dlouhému spánku, který vyústil v dlouhou neaktualizaci webu, protože jsem zastáncem pravidla: když nemáš co psát, raději nepiš nic než abys psal kraviny.

Po stažení webu na PC, jeho rozchození (systém byl asi 3 roky neaktualizovaný, plný spamu a „natvrdo“ vložených webzdarma.cz reklam) a jeho aktualizaci na nejnovější verzi jsem zpět! Dýchla na mě strašná nostalgie, když čtu opět moje články..

Za hodně článků se dnes stydím, když takhle bilancuji a vidím svůj první příspěvek z roku 2006, musím se občas pousmát. Jak člověk za 6 let, což není zase až tak dlouhá doba, uzrává, dospívá, mění se mu názory a „vyklidňuje se“.

Namísto ohnivých pubertálních článků, přes sentimentální a smutné, až přes veselý a vtipný storky z mého života, to všechno ve mně vyvolalo vzpomínky a zamyšlení, jak jsem se za tu dobu měnil.

Ty všechny texty tady nechám. Nestydím se za ně, i když dneska vypadají hloupě. Byl jsem to já, kdo jsem je psal. Jsem to já, kdo je píše. Budu to stále já, když je budu psát.

Zvláštní, život tak nějak plyne, ani nevíme jak, neřešíme ho, většinou řídíme ty naše auta, neptáme se „proč“, ale jen „kudy“. Je to otřepané klišé, nebudu vám tady cpát řečičky jako „na chvíli se zastavte, zamyslete se nad sebou, co jste už dokázali, co chcete dokázat“ – to je na každém z vás. Já nejsem váš mentor. Ale můžu vám říct, že to stojí zato .

Možná je divné, že člověk může mít vztah k něčemu tak nehmotnému, jako je pár kusů kódu někde v PC. Ale je to můj svět.

Takže po více jak dvou letech vás tu opět vítám, a jak zní jedno hezké moudro z jednoho cyberpunkového románu: "Rozprostřel jsem své sny pod tvé nohy… Našlapuj lehce, neboť šlapeš po mých snech… " .

Jirkova přísaha

Sun, 20 Sep 2009 21:51:00 +0200

Zde přináším zdokumentované svěděctví o tom, kterak Jirka s námi pojede příští rok na čundr. Neznalým jen připomínám, že letošní ročník nejel, ačkoliv mohl.

TAKŽE: Jednoho pěkného pátečního večera, kdy jsme se opět tradičně snažili s přáteli dosáhnout stavu blahého nevědomí popíjením většího množství fermentovaných nápojů přírodního (konkrétně ječmenného) původu, jsme začali Jirku na baru mastit kvůli tomu, že nás zaprodal a nejel na další ročník našeho oblíbeného, čistě chlapského a testosteronového výletu.

Tudíž následuje jednoduchá rovnice:

Pár piv:

plus nadrátovaný Jirka:

Dá jednoduchý výsledek:

PS: Zbytek jsou opilecké kecy, to se nepočítá .

Galaxy MP5k PDW

Sat, 12 Sep 2009 02:03:00 +0200

V tomto krátkém článku jen postnu fotografie a pár dojmů z MP5k PDW – personal defense weapon od firmy Galaxy. Takže, vzhledem k tomu že s mojí G36 jsou pořád nějaké problémy a dost často nestřílí tak jak má, rozhodl jsem se pořídit si spolehlivou sekundární zbraň, která by mi zaručovala kvalitní střelbu na kratší vzdálenosti a dokázala mě vytáhnout z problémů. Požadoval jsem pokud možno AEG, v horším případě pistoli. Plyn jsem zavrhl kvůli nestabilitě vzhledem k venkovní teplotě (přeci jen, CO2 ani propan nejsou košer a vlivem tepla pracují). No a volba padla právě na tuhle empici .

Za nějakých 1500,– včetně daně dostanete kvalitní zbraň s mechaboxem III., což zaručuje kvalitu a spolehlivost. Plasty vypadají poměrně slušně, nečekejte za ty peníze přespříliš kovu. Povětšinou je to zinkosračka, a navíc z ní jsou vyrobné pouze mířidla a kloub sklopné pažby. Jinak dojem je pozitivní, přepínač střelby nezlobí a opravdu cvaknutím poznáte, jestli máte zajištěno/semi/dávku. Zbraň jsem okamžitě rozebral a promazal – to je fakt potřeba, zpracování vnitřku není úplně ideální ale hlavně byla úplně suchá a katastrofálně vypodložkovaná kola! Nicméně po namazání, seštelování, vyměnění brka za starou, utahanou SP120 zbraň chodí naprosto výjimečně. Vše v základu, elektroinstalaci jsem neměnil, jen u vzduchotechniky jsem vyměnil hlavu válce za kovovou s dvojitým těsněním. Ještě jsou úniky na trysce, ale mně to po výměně hlavy moc nepřišlo.. Takže zbytek nechávám. Její menší neduch je viklání pažby, ovšem s tím si každý poradí.

Stačí jen vyvrtat do pažby skrz naskrz díru, závitníkem udělat závit a zašroubovat tam nějaký ocelový šroub, který poté uříznete a dohladka zabrousíte. Je to vidět na fotce níže. Tím se celý kloub neskutečně zpevní a teď už bych se ani nebál, pokud Vám dojde munice, s ní někoho křísnout po hlavě pažbou . Takže jak říkám, já jsem absolutně spokojený, za ty prachy, to je skoro zadarmo. Jo a ještě jedno zajímavé specifikum tato zbraň má, resp. její točný zásobník; na jedno natočení je schopen vystřílet v jednotlivé dávce všech asi 200 kuliček . Takže fotky níže, já jsem z ní prostě odvařený . A taky se s ní dá kropit na „ganxta style“ jako v GTA, muehehe .

Pozn: U každého obrázku je popisek, stačí na něm vydržet vteřinku kurzorem.

PS: Ne, není to foceno zrcadlovkou, ale kompaktem . Ale díky za ocenění kvality .

Zpátky do dnů..

Sat, 12 Sep 2009 00:55:00 +0200

Tak mě po dlouhé době chytla opět mírně melancholická nálada.. Myslím že v 0:50 ráno bych už tu asi neměl moc co dělat a raději bych měl jít spát.. Nicméně, nechce se mi, takže si napíšu jeden článek, kterým si udělám dobře a zkouknu Hanebný Pancharty..Tarantino se prý zase vytáhnul, tak uvidíme.. Když to bude cajk, vyrazím na to do multikina. Takže, co je nového? Je toho hafec, mj. 26. záři se stěhuju do bytu! Ano, to je bomba století, a když ne bomba, tak alespoň „hand granát“. Už se docela těším, po 4 letech na policejních ubytovnách (na střední jsme neměli internát v pravém slova smyslu, jako vychovatele a tak.. Jen klíče od bytové jednotky) jsem si potřeboval odfrknout – zažíval jsem si vysokoškolský život i na střední. Zjistil jsem třeba, že jídlo se neobjevuje samo od sebe v ledničce,..

že pokud se něco nesní/nevyhodí tak to dřív nebo později odejde samo po svých nožičkách anebo to na vás vyběhne s nožem, apod.. Začal jsem nostalgicky vzpomínat na ty časy, kdy mě nic nesralo.. Všechno bylo do pohody, mohl jsem prolenošit celý den na ubytovně, nebo vyrazit ven do Prahy, fotit nebo jít někam s nějakou kamarádkou, případně večer na kulec s kámošema.. Nebylo jich moc, uznávám.. Ale nějací tam byli a stáli za to.. Takhle třeba vypadal můj stůl a vše co člověk potřeboval k životu – nějaký to krmení a noťas

Další věc; do rozkládacích postelí (všimněte si že je rozsekaná, pozůstatek jedné bitky spolubydlů – naučili jsme se nové chvaty a tak jsme se hbitě seřezali a padli na postel, která bohužel nevydržela) se krásně dal odhazovat bordel a pet lahve, které jinak zabíraly hodně místa v koši..

Luxus.. No a nemůžu opomenout naše každodenní jídlo.. Nebylo vyjímkou dát si k večeři 6 párků v rohlíku v místní kantýně – jeden stál 6,50 kč . Jj, byla skvěle dotovaná, policajti se maj . Případně sekačka v housce za 10,–.. Oldskool jídlo, ale věřte tomu, že to můžete žrát tak akorát měsíc a pak už to leze i ušima.. Ale když člověk neměl cash (jakože ho neměl skoro nikdy) tak se takový levný zdroj jídla hodí .

Mno.. Jinak parádní život, člověk neměl žádný starosti.. Nemusel si lámat hlavu s tím že musí sehnat každý semestr někde 25000,– aby mohl dál studovat, nemusel si lámat hlavu kde sežene prašule na jídlo a na oblečení protože vlastní hrdost mu nedá aby šel v 21 letech za rodiči, ačkoliv by mu dali první poslední.. Mohl jsem probrouzdat na netu celý odpoledne a každýmu to bylo jedno.. Učit se člověk moc nemusel když ho to bavilo.. Kriminalistika, jednou za 14 dní střelby..

Nejdřív laserovka, pak ostrý.. Pudový střelby z ČZ 75, ze Škorpionu vz. 61.. Vůně spáleného střelného prachu a pocit, že člověk drží v 18ti ostrý kvér … První vystřelené střely pracně vyškrábávané z terčů nebo lapačů a nošené domů na památku.. Kafíčko na střelnici.. Pucování kvérů.. Kvalitní výuka našeho instruktora, mjr. „Čendy“: „Ty vole, kurva pocem.. Držíš to jak prase kost!“ anebo „Ty vole, neser nebo na Tobě udělám uzel“, přičemž na vás opravdu ten uzel udělat dokázal..

Fakt bomba.. Na střední jsem poprvé čichnul k paintballu, pak naše první mistrovství ČR a bronzová medaile v UNITOP ČR – třetí nejlepší tým v republice! Poté první přičichnutí k airsoftu.. Za to díky chlapům, který už si ani vůbec nepamatuju.. Na pokoji, nemůžu zapomenout na naši varnou konvici, ve který jsme jak vařili vodu, tak jsme v ní ohřívali párky.. Takže pokud jste si udělali čajík poté, co si spolubydla udělal „véču“, tak jsme měli krásná mastná oka na zeleném čaji a jemnou, decentní hovězí masovou příchuť..

No a naše různé praktické cvičení, ochrana obyvatelstva, spojovací příprava – tady orel, tady orel.. anebo slečna: „K čemu je tohle červený tlačítko? Já ho zmáčknu..“ učitel: „A do hajzlu, kdo zmáčknul tlačítko nouze? To odešle signál "policista v ohrožení života“ všem blízkým jednotkám! Kurva to je průser!" – zdravím Andreu ..

No a následovala maturita, zvládnutá bravurně díky drogám .

Fakt jsem si hezky a v pozitivním zavzpomínal, na strejdu Toncka, Jiřku, Pindispóna, Žabu, Jeníka a další.. A to jsem si říkal že ve mně střední toho moc nezanechala.. Asi jsem se splet . Vzpomínky mi lítají jedna za druhou, některá je silnější, některá slabší.. Kanadský žertíky co jsme vyváděli, prostě nářez. První sexuální zkušenosti . Nelze všechno vyjádřit do jednoho článku, to je prostě nadlidský výkon.

A ptáte se, jestli bych se vrátil? Asi ne, teď už mám víc než jsem měl tehdy.. Nelituju toho že jsem měl „tak trochu jinou střední“.. V tu dobu to bylo naprd v tom, že jsem v 15 byl odtržený od kámošů, od života u nás.. A vrátil jsem se až po 4 letech a pak opět vypadnul na VŠ do Prahy.. Takže pomalu, ale stabilně se mi přelévá většina známých do Práglu.. Bohužel, je to tak.. Tady zbývají jen Ti nejvernější, za což jsem vděčný. Teď mám život prakticky ideální, mám ženu, mám práci, mám školu, která mě baví a super rodiče.. Ale přesto mi je občas smutno, jako třeba teď… Asi bych se z toho měl vyspat. Ale co, zvedl jsem si náladu nostalgickými vzpomínkami.. Ale bylo by fajn alespoň na chvíli se vrátit do dnů, kdy to všechno bylo jiný.. Jiný životní priority, no stress, absolutní spokojenost. Jasný, všechno jsem si teď přemaloval růžovou pastelkou a černý věci vygumoval úplně (a že jich bylo!), ale jsem vlastně mozku vděčný za to, že zachovává pouze kladné vzpomínky.. Vždyť o to je život krásnější a v důchodu se alespoň člověk může těšit z toho, kolik toho dobrého vykonal a prožil, ne?

Duha :)

Mon, 07 Sep 2009 22:35:05 +0200

Asi je to znamení.. V poslední době (řádově tři týdny) se mi už 3× stalo, že jsem viděl luxusní duhu. Jdu se podívat k místu, odkud „roste“ ze země a opravdu; byl tam pokaždý hrnec plný zlaťáků. Takže..

nazdar za rok až se vrátím z Bora Bora!

Z děvek by si prostě srandu nikdo dělat neměl…

Mon, 07 Sep 2009 21:51:00 +0200

„Děvka se velebí, pro svoje umění…“, zpívá se v jedné známé písničce. Avšak opravdu je nutné si z nich dělat takto nemístnou legraci? Reklama na Komerční Banku se mi dost hnusí; a bohužel ji teď v metru potkávám na každém rohu. Doteď byly reklamy na „kábéčko“ celkem v pohodě, od upíra s vyraženými zuby, až přes tu se starší ženou a mladým klukem, kterak spolu spali za peníze; OK, všechno beru, reklamy mají šokovat a vrýt se nám do paměti (a smekám před jejich marketingovým oddělením, protože už jenom to, že jsem si na dvě-tři jejich reklamy vzpomněl je dost velký úspěch).

No, jenže tahle reklama s děvkami a vězněm (tu jsem ještě neviděl, ale četl jsem o ní v E-15ce) mi fakt přijde jako dost velký nevkus. Nějaký holčiny si prostě nevybraly jako vrchol svého kariérního postupu být děvka . Proto je mi líto, že si zrovna je berou do huby nějaké bankovní kancelářské krysy, které ani nemají ponětí, jak může být takový život náročný a dost nepříjemný. Reklama s podtextem „Ty máš na výběr“ mi prostě nepřijde vůči nim férová, ať si říká kdo chce co chce. I přesto, že by mi dali k tomu všemu ještě sluchátka. Ne, dlabu jim na tenhle nevkus.

Koss porta pro

Tue, 25 Aug 2009 23:08:18 +0200

Tak se mi rozbily sluchátka. No a nezbývala jiná volba, než koupit nové. Dlouho, dlouho jsem uvažoval, zda koupit spíš zase nějaký pecky za pár korun které 2× vyperu, zlámu drátky a vyhodím je, anebo jestli si přidám a koupím něco lepšího.

No nakonec jsem se rozhodl, jak jsem se rozhodl – po krátkém poslechu MP3 z Kossů od Luboše jsem měl jasno; dopřeju si trochu toho zvukového orgasmu a pořídím si něco, s čím se moje uši co se týče sluchátek ještě nestkaly. Pořídil jsem si Koss Porta Pro. A opravdu, zvukově jsou úplně někde jinde než sluchátka za dvě kila. Opravdu můžu doporučit, navíc jsem si je koupil s doživotní zárukou, takže je opravdu mám „navždy“ – i když je po pěti letech zlámete, rozstříháte a zničíte, tak vám za 50,– v servisu dají nová, případně je opraví.

Zvuk je luxusní, hodí se jak pro delší poslech při práci na notebooku, tak na poslouchání MP3; parametry si můžete najít na internetu, proto se s nimi vypisovat nebudu. Musí vám stačit to, že jsem byl opravdu hodně překvapený kvalitou i v hlučném prostředí. A navíc.. jsou děsně hezký

Pojišťovna štěstí aka my friends

Tue, 25 Aug 2009 22:58:00 +0200

Sliby se mají plnit;uveřejňuju tady tedy videjko mých kamarádek; dokud mi jedna neřekla že ten „chlap“ je holka, fakt jsem netušil ..

Nová oběť airsoftu

Thu, 13 Aug 2009 21:58:00 +0200

Airsoftu propadl další kámoš! Tralala, nejspíš jsme překonali dobu temna kdy se rozpadly skoro všechny týmy v okolí co za něco stály, zatím dozrává nová generace sofťáků a já si mnu ruce, hihi..

Nový machinegunner

Dal jsem fejsbuku druhou šanci :-)

Fri, 07 Aug 2009 12:21:48 +0200

Ano, je to tak . Dal jsem mu druhou šanci. Zatím mě to nezaujalo, nicméně snažím se komentovat fotky, nacházet kamarády – upřímně mě překvapilo, jak dokáže FCB najít vaše přátele; stačí s někým jednou ve školce být na výletě a Big Brother to najde . Vytrvale odmítám jakési hry ohledně farmaření nebo čeho, občas nepobírám tamější hlášky a testy, nicméně snažím se proniknout.. A nezatrpknout vůči novým technologiím

Krize? Jaká krize?

Sun, 26 Jul 2009 17:50:29 +0200

Tento text není mým autorským dílem. Přišel mi do mailu, autorem je Tomáš Franke. Kvůli jeho velmi velké zajímavosti ho sem dávám, má v sobě notný kus pravdy.

O současné ekonomické krizi kolují v tisku hotové romány. Bohužel, ve většině z nich se autoři dopouštějí jedné zásadní nepřesnosti: Srovnávají současnou ekonomickou situaci s Velkou hospodářskou krizí z roku 1929. Současná krize je ale něco naprosto jiného. Vlastně bychom neměli vůbec říkat krize. Není to vůbec ekonomická krize ‚jako ta v roce 1929‘. Je to počátek konce fungování amerického principu ekonomiky. Tak, jako se před 20. lety sesypal komunistický socializmus jako domeček z karet, tak se dnes hroutí americká ekonomika. K pochopení toho, proč k tomuto kolapsu došlo vůbec nepotřebujete ekonomickou školu. Spíše se hodí zdravý český selský rozum.

Představte si, že jste vynalezl integrovaný obvod. Součástku, kterou dnes najdete úplně ve všem. Součástku, bez které vám neprodají ani rohlík, protože i kasa v obchodě je vlastně počítač. Jistá firma v Americe vynalezla integrovaný obvod. Jen pro úplnost, byla to firma Fairchild a bylo v roce 1958. Jenomže vedení firmy chtělo větší zisky, proto výrobní linku přemístilo z Kalifornie do Číny. Číňané se jistě dají vyškolit na obsluhování naší plně automatické linky a na rozdíl od Američanů to budou dělat „za hrst rýže“. A nám (vedení fy Fairchild) vzroste zisk, to přece není k zahození, že. Přibližně ve stejné době jistá firma Ampex přišla na fintu, jak nahrávat obraz na magnetický pásek. Ano, jde o princip s kterým se naprostá většina z nás setkala u své VHS. A Ampex se ani nenamáhal s hledáním americké firmy, která by to vyráběla a rovnou prodal veškerou technologii Japoncům. A tak to šlo s jednou firmou po druhé. Zatímco v padesátých letech bylo v USA na třicet firem, které vyráběly televizní technologie, v roce 1987 zbyla jen jediná – Zenith.

Když rozmontujete počítač, do kterého právě teď koukáte, snadno zjistíte, že asi 95% součástek v něm je z Číny, Japonska nebo přilehlých států. Jenomže ekonomika je hlavně o tom, že se věci a peníze točí. Lidé pracují, vydělávají za to peníze a za ty peníze si koupí zase jiné věci, které se vyrábějí zas v jiných továrnách. Jenže s odsunem výroby z Ameriky spolu s ní odcházela i práce.

Střední třída, nejpočetnější skupina obyvatelstva začala chudnout. V 80. letech vyhlásil prezident Reagan takzvanou ekonomiku služeb. O co šlo? Byla uměle vytvořena pracovní místa ve sféře služeb a ta byla zaplňována nezaměstnanými z výroby, kterých rychle přibývalo. Tím, že si všichni budou vzájemně prát prádlo, půjčovat videokazety nebo podávat na sebe žaloby se ale stát neuživí. Odchodem výrobních odvětví také klesala konkurenceschopnost Ameriky. Tak se stalo, že Čína, která vyrábí výrobky pro půl světa vzkvétala, zatímco Amerika, kde se vyráběly zbraně a speciální výrobky pro pár speciálních zákazníků chudla.

Je to úplně stejné jako když farmář, který je ve finančních problémech prodá traktor. Za utržené peníze pokryje pohledávky, ale ten traktor mu při práci přeci jen chybí a tak pracuje pomaleji a méně produktivněji, než jeho soused, který traktor prodat nemusel. Následkem toho se dostane do ještě hlubší platební neschopnosti. Musí prodat kombajn, aby mohl zaplatit. Jenže to jeho práci ještě víc zbrzdí a ještě víc sníží jeho schopnost konkurovat sousedním farmám. Jistě není nutné složitě popisovat, jak to dopadne. Za několik let jsou z kdysi prosperující farmy jen ruiny.

Právě to se stalo i v Americe. Její zahraniční dluh rychle narůstal. Mnohem horší však bylo to, že čím větší byl, tím rychleji rostl. Je to úplně stejné jako u našeho farmáře. Když se podíváme na nárůst zahraničního dluhu od té zmiňované Velké krize po počátek té naší, zjistíme že drtivá většina dluhu – celé jeho tři čtvrtiny vznikly za posledních 20 let. Za vlády George Bushe staršího, Billa Clintona a dobyvatele George Bushe mladšího vznikl 3× větší státní dluh, než za celých 50 let od Velké krize! Zkrátka Amerika má velký problém a nějaké biliónové injekce do bank to nespraví. Ty řeší následky, ne příčiny problému. Je to jen další prodaný kombajn. Až se dolary rozkutálejí, zapadne Amerika do ještě hlubšího bahna. Současný dluh na jednoho obyvatele, včetně kojenců je v přepočtu asi 4.000.000 Kč. Je to tak obludné číslo, že i kdyby se všechny daně, které se za celý rok vyberou v celých USA použily na splacení dluhu, vůbec by nepřestal růst. Už teď je jisté že dluh nesplatí ani děti dnešních amerických dětí. A velmi pravděpodobně ne ani jejich děti. Někteří nositelé Nobelových cen za ekonomiku předpokládají státní bankrot USA a celkový pád dolarové ekonomiky po celém světě. Možná to bude o něco dříve než se čeká, neboť Čína a Brazílie se rozhodly v krátké době opustit americký dolar jako rezervní měnu.

Skončím volnou citací úvodního odstavce jednoho ze článků, kterým američtí nezávislí ekonomové hodnotí situaci ve své zemi: Toho dne se Joe Smith vzbudil brzy, neboť jeho budík Made in Japan byl nastaven na šestou hodinu. Zatímco se v hrníčku Made in China začínala vařit voda, oholil se elektrickým strojkem Made in Hongkong, navlékl si košili Made in Sri Lanka, značkové džíny Made in Singapur a tenisky Made in Korea. Poté, co si na své nové elektrické pánví Made in India připravil snídani, usedl ke stolu se svou kalkulačkou Made in Mexico, aby si spočítal, kolik může dnes utratit. Když si srovnal čas na svých hodinkách Made in Tchajwan s časovým signálem z rádia Made in India, nasedl do vozu Made in Germany a pokračoval v hledání nějaké dobře placené práce v Americe. Na konci dalšího marného a neradostného dne se Joe rozhodl trošku si odpočinout. Vklouzl do sandálů Made in Brasil, nalil si sklenici vína Made in France a pustil televizi Made in Indonesia. A přemýšlel, proč se mu nedaří najít dobře placenou práci v Americe…

U tohoto odstavce se lze i zasmát, faktem však zůstává, že v době, kdy Američanům „padla“ první velká banka Bear Stearns, pocházelo asi 86% spotřebního zboží z dovozu a jen zbytek byl vyroben v zemi. Dnes, pouhý rok poté je toho domácího zboží zase o pár procent méně. Průmyslová výroba v USA totiž zase poklesla. Nechť je tedy poučením pro ty z vás, kdo budete kandidovat do Poslanecké sněmovny. Využijme toho, že Češi byli zvyklí v minulém režimu vyrábět většinu věcí, které potřebovali. Proč nezačít zase vyrábět? Byli jsme totiž nejvyspělejším státem RVHP. Nebýt toho, že parta tunelářů proměnila továrny na sklady nábytku, mohla se nás tato krize, pardon tento kolaps dotknout jen nepřímo.

Nejlepší aero Windows Vista theme

Sun, 19 Jul 2009 13:18:00 +0200

Tak jsem po dlouhém hledání narazil konečně na téma do Windows Vista, které opravdu stojí zato. Elegantní, a divoká červená vypadá opravdu impozantně, posuďte sami:

Link ke stažení najdete zde: http://tigz54.deviantart.com/…sta-81744254

Další láska do sbírky..

Wed, 15 Jul 2009 12:51:00 +0200

Čtvrt roku jsem léčil moji jednu lásku; pořád mi nechtěla podávat, po výměně vzduchotechniky nechtěla střílet a chudinka se dusila. Po x hodinách, strávených v dílně a u svěráku jsem jí snad všechny dětské nemoci vyléčil. A opět se zamiloval do další. Do mojí sbírky..

..přišla další neodolatelná kráska. Heckler & Koch MP5 PDW – Personal Defense Weapon. Osobní ochranná zbraň. Je zatím na ní práce jako na kostele, přepodložkovat, promazat, vyčistit, naolejovat, udělat novou elektroinstalaci.. Ale pak.. To bude něco..

Sám doma a Mráčkový výlet 2009

Sat, 11 Jul 2009 11:23:00 +0200

Tak jsem tu osiřel. Všichni jsou pryč, rodiče odjeli za ségrou na návštěvu do Budapešti, tak jsem tady sám svým pánem. Hbitě jsem toho využil a udělal si pohodový večer, namíchal si mojito a pustil si výborné filmy. První, na který jsem se koukal byli Potomci lidí – moc doporučuji, vize fašistické Británie v roce 2027 je opravdu velmi zajímavá . Až na ten konec, ten mě tedy příliš nenadchnul.. Nicméně jinak parádní film, který určitě stojí za to zkouknout (pokud jste tedy fanoušci post-apo filmů jako Šílený Max, Vodní svět apod.). Potom jsem ještě zkouknul filmovou klasiku..

film Černý Jestřáb sestřelen. Vychutnal jsem si skvělý soundtrack Hanse Zimmera a vynikající a efektní akční scény jednotek Delta Force a Rangers, kteří se statečně 3. října 1993 pokusily zajmout teroristického diktátora v Mogadišu – film tedy má reálnou předlohu. Bohužel akce se nezdařila, když jednotky narazily na extrémní odpor tamějších milicí i obyvatel. Mimochodem, víte proč vojáci v helikoptérách sedí na helmách? Aby jim neustřelili nádobíčko..

Takže pohodička, poslední dobou jsem byl v jednom kole(práce) anebo na kole(Mráčkový výlet 09), takže opravdový relax, spojený s tím že se sebou plácnu do křesla a nebudu vůbec nic dělat, se mi už dlouho nepřihodil. Nedávno jsem byl opět na dalším z našich tradičních „čistě-testosteronových“ treků – čundr s názvem „Mráčkový výlet 2009 aneb za Krakonošem tam a zpět“ (změna názvu ze „Sluníčkového výletu“ z minulých ročníků byla právě z toho důvodu, že nám celý čundr prochcalo). I přes jistou homofobnost výletu se ovšem neděly žádné orgie, takže všechno dobře dopadlo i přes to, že někteřím jedincům slečny vyloženě chyběly (viď Hanzi). Bohužel jsme vyrazili v početním oslabení, od minulého roku nám odpadli psi (=Jirka), který nás naštval svojí laxností a leností, díky které čundr naprosto vypustil.

Ovšem sám se ochudil o naprosto unikátní výlet, spojený se spoustou tekutin – ať už ve formě vody, které nám napršelo na hlavu opravdu extrémní množství, tak ve formě tekutého chleba národa našeho – piva. Upřímně, takové množství Plzeňského v jednom dni jsem už opravdu dlouho neměl.. Ale koneckonců na něco se jezdit musí. Takže jsme svorně doplňovali pivní vitamíny, dračili po Krkonošských stezkách, po večerech bafali vodnici a probírali jsme filozofická témata. Prostě pohoda nejvíc. Nehorší byly ony stále trvající deště, které byly občas tak silné, že nebylo slyšet vlastního slova:

Ještě jeden instruktážní film o tom, jak to vypadá po 4 dnech deště..

Naštěstí (díky Lubošovi, který se čerstvě zamiloval a tak nám všude nosil štěstí) jsme to vždycky nějak vychytali a když nás chytla bouřka, tak jsme se vždycky někde dobře schovali – buď v hospodě nebo v horské chatičce. Takže pohodička.

Příjezd do kempu. První den, ještě je krásně. Odpočíváme, stavíme stany a snažíme se najít odpovědi na 3 kruciální otázky: Kde jíst, kde kadit a kde spát.

Panorama celého kempu. Jak vidíte, jsme tu skoro sami .

Cesty byly občas trnité, bahnité a nebezpečné. Avšak my, hoši z trpaslíka, jsme se s tím vždycky dobře vypořádali

Přejeď, přeskoč ale nepodlez.

Výlety byly parádní, akorát až poslední noc mi zkalila nadšení krádež batohu s vodnicí . Proto už na ni mohu vzpomínat pouze na fotkách..

Podvečerní siesta..

..nekecám, byl takhle velkej!

..já Ti nevěřim Luboši.. Zase mě mastíš..

Já nic, já muzikant.. Ehh, o čem jste mluvili? No nic, dám si ještě jednu Plzeň..

První defekt..

Pózování po příjezdu z výletu. V nohách stovky km, unavení, upocení, ale šťastní

Kdo nás to zatraceně ruší od jídla???

Další pohodovka u sishy..

Libo jednu oranžádu?

Výborné cyklostezky.. Sice pořád nahoru a dolů, ale ten vzduch a krajinka stojí za to

Nějak se smráká..

Svačinka během dne.. Jeden tuňákový salátek, pomazánka Pekelníkovy tousty a spousta rohlíků

Začínám mírně vlhnout odspodu..:-|

Černohorská lanovka.. Nahoru vás za 100,– vytáhnou i s kolem a pak si můžete celou horu sfrčet až dolů. Dali jsme si to dokonce 2×. Průměrná rychlost sjezdu – 51km/h, maximální rychlost: 66,6km/h. Měřeno pomocí GPS

Na vrcholu Černé hory.

Kola občas trpěla..

Tak tohle je místo po našem stanu. Jak je vidět, vody opravdu nedostatek nebylo

Super stezky.. Raději jsme měli s sebou dvě náhradní duše..

Až na vrcholky hor!

Já vám to říkal..

Podmáčený Husky. Vzdávám hold mému stanu Husky Beast. Vydržel jak kýble vody zvenčí, tak i Lubošovy prdy zevnitř.

Sympatická obsluha hospody.. A ta slečna měla nádherný…ho VW New Beetle. Toho brouka jsme opravdu obdivovali. Modrá metalíza, diesel..

Ani špatné počasí nás neodradilo. Déšť nás zavlažoval zvenčí, Plzeňské zevnitř.

Přesun minimalizovaných oken v taskbaru

Thu, 25 Jun 2009 14:56:34 +0200

Narazil jsem na jednu výbornou věc; taky se Vám stává, že máte otevřeno více oken na liště, poté si jedno zavřete a úplně vás to zmátne protože jste byli zvyklí na jedno pořadí? Vzhledem k tomu, že fíčurka na přesouvání oken na taskbaru bude standardně implementovaná až ve Windows 7 (já se tak těším, jestli budou alespoň tak dobrý jako Visty ), tak jsem zagooglil,

a našel vychytaný program, díky kterému si můžete tuto vychytávku do Windows nainstalovat taky – http://nerdcave.webs.com/ . Nainstalujete si ji, a potom si můžete bez problémů hrát s okny na liště, přesouvat si ho jak chcete, přpadně prostředním myšítkem zavírat. Není to paráda?

Seznam se bezpečně!

Thu, 28 May 2009 19:45:00 +0200

Tohle by měli vidět všichni zodpovědní rodiče i děti. Seznam.cz natočil luxusní video, které bez nějakých zbytečných obecných keců okolo odhaluje nástrahy internetu. Jako opravdu mazec..

http://www.seznamsebezpecne.cz/